Radkův zápisník

V posledních deseti letech obdrželo Englišovu cenu šest studentů z IES. Ředitel Institutu ekonomických studií Martin Mejstřík se může usmívat dále, protože i její nejnovější držitel vystudoval na IES. Laureátovi ceny Filipu Hájkovi jsme položili několik otázek.

Rok co rok je nejlepším studentům jednotlivých oborů na UK udělována Cena rektora pro nejlepší absolventy Univerzity Karlovy. Existuje pět jejích typů:

• Cena prof. MUDr. Karla Weignera - lékařské obory,
• Cena prof. JUDr. Karla Engliše - společenskovědní obory (PF, FF, FSV, FHS),
• Cena prof. RNDr. Jaroslava Heyrovského - přírodovědní obory,
• Cena Josefa Dobrovského - teologické obory,
• Cena prof. PhDr. Václava Příhody - učitelské studium.

Kromě další Ceny Karla Engliše v Opletalce jistě většinu ekonomů potěší fakt, že profesor Karel Kouba nedávno obdržel Cenu ČSE za dlouhodobý přínos k rozvoji českého ekonomického myšlení. Stal se jejím teprve druhým laureátem. Udělena mu byla zejména za výzkum systémových změn ekonomiky a ekonomických reforem.

Filipe, za co jsi Cenu dostal? Popiš studentům-ekonomům, co zaujalo hodnotící komisi. Ať ostatní ví, jak na to.

Cena Karla Engliše se narozdíl od ostatních cen na UK neuděluje pouza za vynikající diplomovou práci, ale oceňuje výkon studenta během jeho celého studia na univerzitě. Z tohoto pohledu má tedy největší šanci uchazeč, který má dlouhodobě dobré výsledy a dobrá diplomka je jenom taková třešnička na dortu. Ja osobně jsem zaujal asi dobrým skloubením univerzitních a mimouniverzitních aktivit. Krom dobrého prospěchu jsem byl členem akademického senátu FSV, jedním z představitelů E-klubu, absolvoval jsem několik zahraničních pobytů. Z mimouniverzitních aktivit asi zaujala moje práce na přípravě Strategie hospodářského růstu ČR a rozvojový projekt v Namibii, který jsem vymyslel a zrealizoval.

(Pokračování…)

Jakub Jeřábek studuje na IES v magisterském stupni a v CERGE je ve druháku doktorandského studia. Kromě svých dalších aktivit od letošního roku vykonává funkci senátora v Akademickém senátu UK. V Senátu FSV již nějaký čas zasedá. A tohle není zdaleka všechno, ale Jakub nechtěl všechno vyzradit.

Vysvětli prosím pochybovačným ekonomům význam každého ze dvou senátů. O co by bez nich studenti přišli?

Univerzitní senát společně s rektorátem navrhuje, vytváří a pak sám schvaluje vnitřní předpisy pro celou univerzitu, jako je například studijní a zkušební řád nebo stipendijní řád. Jsou to dokumenty, které se bezprostředně dotýkají života každého studenta. Na sociální komisi, které jsem členem, projednáváme zásady ubytování na kolejích a jejich ubytovací řád nebo sociální a ubytovací stipendia, ekonomická komise zase dává doporučení k žádostem o prostředky z rozpočtové rezervy. O všech těchto věcech pak senát rozhoduje.

(Pokračování…)

V novinách jsem nezaznamenal zprávu o tom, že začalo období zkoušek a zápočtů na vysokých školách, tak ot chci sám připomenout. Všem vysokoškolákům-čtenářům tohoto článku přeji, aby měli zkouškové jiné než já, totiž ne kruté, hnusné a vošklivé. No zas tak hrozné to asi nebude. Takže hurá do toho.

Připojuji se opět k diskusi o reklamě KSČM ve studentském časopisu Sociál.

Reaguji na některé části Martinova článku.

Předně, v jeho článku je pouze jeden argument proti oně reklamě. Jde o plamennou výzvu k neutuchající ostražitosti vůči nebezpečné KSČM, jež hrozí převratem. Tudíž, reklama KSČM je podle jeho názoru zcela nepřijatelná.

Já skutečnost ale vidím jinak. Redakce časopisu měla na výběr dvě varianty:

1. Zaujmout ideový postoj: odmítáme KSČM. Důraz na morální postoj by převážil ostatní argumenty (viz dále).
2. Nechat KSČM koupit si reklamu. Podpůrné argumenty pro toto rozhodnutí rozhodující části redakce byly:
   1. Sociál si na svou existenci musí vydělat a žije hlavně z inzerce. Proto přijímá i peníze od KSČM.
   2. Nechceme filtrovat společenskou realitu. Nechceme cenzurovat.

Nyní mé subjektivní názory.

Martinův článek mi přijde jako hloupý. Ještě stále nemám chuť vypisovat, proč tak působí. Jeho výklad pojmu cenzura informací, jeho nedůvěra a poažadavek přesné účetní bilance, vývod, že Sociál podporuje komunisty ad., to všechno je prostě nanic. Rád bych slyšel nějaké pořádné argumenty. Odmítám už poněkolikaté reagovat na to, že Martinovi se sevřely půlky, že něco přejde radši bez komentáře, že proti KSČM se musí bojovat, že je někdo strašný hlupák, že ČSSD za Paroubka je extrémistická atd. Jsou to jeho věty bez argumentů, výkřiky, které jsou však pouze velmi lacinou obžalobou.

A opakuji svůj názor, že proti KSČM není třeba bojovat. Naopak, chci, aby se komunisté stali součástí politického trhu. To je ovšem dost chabá věta, protože neříkám, za jakých podmínek. Nuže, to mě nenapadá. Mně prostě komanči moc nevadí. Samozřejmě je nevolím a myslím si, že jsou mimořádně hloupí, ale chci je mít jako možnost pro ostatní.

Novináři do Sociálu nepíší, protože nechtějí, protože jsou líní, protože jsou (nepochopitelně) povýšení, protože jsou zdeptáni tím, žemají tolik volného času, že neví, co s ním. Asi tak.

Papírová podoba je výhodná proto, že simuluje novinářskou a manažerskou práci, motivuje redaktora k dobrému výkonu a dává časopisu určitou váhu, společenský význam. Internetová verze je velmi dobrou alternativou a v redakci o ní diskutujeme.

V soutěži Euromanažer - Global Management Challange má váš tým za úkol dostat akcie fiktivní firmy na simulovaném trhu během čtyř období co nejvýše.

Jsem členem týmu CU in Macao. Již máme vyplňěný první výsledkový formulář s jednotlivými kroky a zítra jej odešleme počítači ke zpracování. Trh je totiž simulován sofistikovaným počítačovým modelem.

Přihláška do této soutěže stojí 30 tisíc Kč. Existuje však několik firem, které jsou ochotny stát se patronem utčitého týmu. Nás si vybrala firma Deloitte.

Jako ilustraci posílám formulář, který musíte na základě určitých informací vyplnit.

Poznámka. Právě tady si můžeme vyzkoušet práci manažera. Jedná se tady o minimalizaci nákladů, odhadnutí poptávky, náklady na marketing, vývoj, platy managementu, rozložení výroby mezi dělníky a stroje, specializaci na určité výrobky atp.

Těm, kteří již mají Samuelsona (nebo Holmana) za sebou, doporučuji k pokračování v makroekonomii knihu Macroeconomics od Gregory Mankiwa. Mankiw také napsal ekonomickou bibli - The Principles of Economics. Zajímavé je, že tato kniha je dostupná na výměnných sítích.

S Macroeconomics rád trávím volný čas a uklidňuje mě, když něco ve škole nepoberu. A je typicky zámořská: psána jednoduchým jazykem, který vše vysvětlí, a přitom je dostatečně erudovaný.

Všechno je jednou poprvé. Proč by to však nutně mělo být spojeno se stresem? Na tuto otázku nyní už jen nechápavě kroutí hlavou 112 budoucích prváků a 16 organizátorů-studentů z Institutu ekonomických studií. Strávili spolu 3 dny na seznamovacím kurzu v Poříčí u Strakonic a všichni odjížděli nadšeni, těšíce se na svůj první vysokoškolský den.

Na počátku bylo slovo mezi Jakubem “Kubíkem“ Matějů a Jarinem Hlávkou. Svou žádost o grant od Univerzity doprovázeli mimojiné odkazem na článek z října minulého roku, kdy si v Sociálu stěžoval jistý prvák-ekonom na zmatek v první školní den. Hlavní organizační osu doplnili Lucie Majstrová a Viktor Zeisel. Za cíl si dali vytvořit během této team-buildingové, informační a seznamovací akce jinou atmosféru než mají podobné kurzy od MFF UK v Albeři nebo PřF UK. „Chtěli jsme to udělat trochu více neformální, což se myslím podařilo skvěle,“ řekl k tomu Kubík. Přihláška na E-Go stála každého prváka 600 Kč, a spolu s dotací od Fakulty stačila vybraná částka na úplné pokrytí nákladů.

Před polednem 25. září tak odstartovala na Smíchovském nádraží vlna zážitků, která se dmula až do středečního odpoledne.

(Pokračování…)

Pravidla vyplácení stipendií za vynikající studijní výsledky byla dlouho nejasná. S novými pravidly, platnými již pro letošní rok (2006), by situace měla vypadat zcela opačně.

U zrodu nového stipendijního řádu pro Fakultu sociálních věd stál senátor za IES, Jakub Jeřábek. Poté, co loňský rok návrh schválil Akademický senát, přišel s novým Vyskoškolským zákonem požadavek na jednotný systém udělování stipendijní na celé univerzitě. Jako vyžadovaný doplněk k Univerzitnímu stipendijnímu řádu, ve kterém se specifikují podmínky pro Fakultu, pak dobře posloužil již zmíněný řád schválený Akademickým senátem loni v květnu.

Studenti se mohou těšit na jasné informace o svých šancích na stipendium. Do fakultního informačního systému Tajemník budou dokoupeny dva přídavné moduly, jeden na počítání stipendií a druhý na jejich zobrazování v Tajemníkovi.

Stipendium za vynikající studijní výsledky se uděluje na konci akademického roku. Jeho výše je v rámci univerzity určena rozmezím 9 000 Kč - 18 000 Kč. „Průměrnou výši stipendia na Fakultě bych tipoval na 10 tisíc Kč,“ dodává Jeřábek. Udělování stipendií má omezující podmínky. Získat je mohou pouze studentti prezenčního studia, kteří nepřesáhli standardní dobu studia o více než jeden rok a kteří za akademický rok získali alespoň 75% standardního počtu kreditů, tj. 45 (pro magistry 30). Stipendium je vypláceno jednorázově v říjnu za celý předchozí akademický rok.

(Pokračování…)

Na studenty prvního ročníku vysoké školy čeká v září či říjnu jejich již třetí první školní den. Po základní a střední škole přichází bakalářská studia a dle zkušených starších kolegů ta pravá studentská léta. Než se však vysokoškolák otrká, čeká ho martyrium vyřizování průkazů a jízdenek, sestavování rozvrhu, shánění učebnic a časem strach ze zkouškového období. A co to vůbec je, zkouškové období, ptají se nováčci v akademické obci.

Jednou možností, jak se vyhnout trpkému zážitku z kostrbatého prvního měsíce ve škole, jsou dny prváků anebo dokonce vícedenní seznamovací akce. Organizují je většinou sami studenti. Na Institutu ekonomických studií při Fakultě sociálních věd UK našel letos svého pokročilého nástupce tradiční Den prváků neboli dobrodružné hra odehrávající se po celé Praze. S finanční podporou školy a částkou 600 Kč od každého účastníka se studentům ze druhého a třetího ročníku podařilo uspořádat třídenní seznamovačku E-go v rekreačním středisku UK poblíž Strakonic. Zúčastnilo se jí více než 70% prváků. Statistický průzkum ukázal, že cíl seznámit budoucí spolužáky navzájem se podařil u 94% účastníků, že 84% účastníků se pobavilo a že celá akce se líbila úplně všem. Pocity samotných organizátorů vyjádřila Lucka Majstrová: „Úžasný byl team-building, i pro nás. Jak jsme spolu něco zažili a snad i něco dokázali, tak mám pocit, že nás to hodně stmelilo.“

Na první přednášce si pak studenti mohli, díky třem dnům plným tým tmelících her, bezstarostně povídat s kterýmkoliv z nových kamarádů. Seznámení je prvním krokem ke skupinové spolupráci, jež pak pokračuje k založení třídy na Spolužácích (koordinace kulturních akcí a fórum), sdílení elektronických dokumentů (úkoly, staré písemky) a třeba i společnému učení, například matematiky.

Není bez zajímavosti, že jedním z popudů autorů myšlenky E-go byl kritický článek o zmateném říjnu na zmíněném Institutu zveřejněný loni ve studentském časopisu Sociál. Studenti si zřejmě umějí postěžovat a sami zřídit nápravu, ve spolupráci s Akademickým senátem, způlky obsazeným právě studenty.

Vyšlo v Lidovkách.

Na školní párty ve Vertigo klubu mi bylo velmi vděčně poděkováno (díky, Lenko) za stránku materiálů pro IES (konkrétně zde) s poukazem na to, že je to nejoblíbenější stránka všech prváků. Byť by to bylo nadnesené tvrzení, musím se k tomu vyjádřit:

• Na web nahrávám, co se mi dostane pod ruku.
• Nesleduji věcnou správnost (respektive ji často ani neumím určit).
• Doufám, že nezpůsobím nevoli pedagogů.
• Doufám, že neporušuji autorská práva.
• Studenti by měli vědět, že opisování je cesta do pekel (konspekty!).

Ve shromažďování užitečných souborů budu pokračovat a jsem hrozně rád, že to někdo používá!

Tradice majálesů jako průvodů masek a alegorických vozů zakončených oslavou a volbou krále je v Praze zřejmě dávno pryč. Tisíce vysokoškoláků si 2. května v Edenu užívaly stejně jako na letních hudebních festivalech a pojem majáles jim byl připomenut jen krátkou volební etudou na pódiu. Většina návštěvníků, kterých přišlo obrovské množství, však odcházela spokojená, protože hudební program byl nabit zvučnými jmény.

Řadu lidí překvapily důkladné vstupní prohlídky zaměřené mimojiné na alkohol. Podle zpráv odvážných studentů se však láhev vína v baťohu lehce schovala a kontrolu „ustála“. O nejoblíbenější nápoj studentů se s jistotou postaraly desítky pivních píp, které ale v kombinaci se zářícím sluníčkem působily jako nebezpečný bolehlav. Nepivní typy to však se sháněním teplého čaje a tatranky měly těžké. Ač je to neuvěřitelné, dlouhá řada toalet nakonec náporu zájemců nestačila. Po čtvrté hodině odpolední se trávníky před dvěma pódii začaly zaplňovat a lidé neváhali projevit své květnové nadšení a pohupovali se, tančili a tulili ke svým protějškům.

Viditelně dobře se bavili i šéfové univerzit, rektor UK Mojmír Hampl s manželkou a dvěma dětmi a rektor VŠE Richard Hindls s manželkou.

V zákulisí se intenzivně pracovalo jednak na zajištění proudu zábavy davům lidí, jednak na volbě Krále majálesu. Richard Krajčo nám připomenul, že „byl kdysi Králem majálesu Ostravské univerzity a že na vzpomíná docela rád.“ Králem byl i Milan Knížák a v historii třeba Fryderik Chopin nebo malíř John Everet Millais. Možná i současné krále čeká slavná budoucnost. Král roku 2005, Radovan Vicenzo Kluczko z DAMU, sice neuspěl s plánem ukradnout „sto mega z ČNB na dorovnání studentských deficitů vzniklých díky zdražení kolejného“, ale přinejmenším moderoval Mezinárodní studentský ples v Lucerně a zbavil studnety několika nepříjemných vrátných a kantorů.

(Pokračování…)

Oblíbená paní Jakoubková pracuje ve vrátnici Opletalky [budově IES] již dva roky. Spolu s ní se ve třech denních směnách od 6.15 do 21.45 v „informační kanceláři“, jak také vrátnici nazývá, střídá pan Roček a paní Dlouhá. Paní Jakoubková dříve pracovala jako programátor v Pražské energetice, profesionální hospodyně na živnostenský list a nyní je 7 let v důchodu.

Směna vrátných nemá přestávky a v budově zůstává do pozdního večera s “pány workoholiky“. Podle slov paní Jakoubkové to není fyzicky náročná práce a ona sama se na ni těší a bere jako relaxaci a líbí se jí, že člověku dává určitý režim a nutí jej, vzhledem ke společenskému charakteru tohoto zaměstnání, se například slušivě oblékat. Vrátní ráno a večer procházejí celou budovu, uschovávají věci, půjčují klíče a hlídají podezřelé existence, které by mohly přidat další čárku do nechvalné statistiky opletalských krádeží. „Největší stres je o přestávkách, kdy mi může někdo proklouznout, studenti jsou ve vstupní hale namísto ve foyer, a tak nemám přehled, co se děje a nevidím ani na výtah,“ charakterizovala paní Jakoubková pohled na věc z nestudentské strany. Proto by ocenila přístupové karty do budovy, ale „fakulta je chudá a vaří se z vody.“

Studenty z Opletalky potěší, jak s nimi paní vrátná srovnává studenty z Hollaru, kde jako vrátný pracuje její manžel. „V porovnání s Hollarem je Opletalka ráj. Studenti jsou opravdu milí a upravení.“