Nazdárek všici, Evička po mě pořád chce, abych něco napsal. Je to pro mě ovšem obtížné. Je těžké v dnešní době něco napsat. Nejde totiž jen tak něco plácnout, je třeba podat důkaz, jako v exaktních vědách. Již zde jsem se dostal k tématu, o kterém bych měl rozhodně napsat: možné přejmenování FSV. Nemohu však. Abych o tom mohl napsat, potřeboval bych nejméně hodinu času, a to je problém. Ne však nepřekonatelný. Pokud bych ale dal čas tomuto, měl bych čas dát i jiným věcem, na což ale čas tuplem nemám. Vidíte, že můj pokus o aplikování racionálních preferencí vede k tomu, že radši nedělám nic. To je totiž moje další téma, a řekl bych že nejhorší a fatální. Od těch dob, co jsem zaslechl, že by člověk měl maximalizovat svůj užitek (řekl mi to Ivo Koubek), tak se o to snažím. Než však porovnám všechny možnosti, tak mi obvykle Evička začne vyčítat, že jsem děsně nerozhodný. A jelikož většinou nejsem schopen určit preferenční vztah ani mezi několika málo komoditami, propadnu skepsi z totální nekompletnosti a mám na IES vztek.
Abych se k něčemu dostal…
Tak třeba k domácím úkolům. Máme jich ve škole spoustu a děláme je ve dvojicích či trojicích či čtveřicích:
- Ocenit Prazdroj
- Podat žádost o úvěr pro Fraport, aby mohl postavit nový ranvej, terminál a hangár pro velké Airbusy
- Sepsat komparativní ekonomickou studii Indonésie a Filipín od roku 1960 do nynějška
- Periodické úkoly z mezinárodních financí (první úkol), ekonometrie a makroekonomie (první úkol)
- Napsat esej o finančních derivátech v ČR
K tomu nás čekají midtermy. Domácí úkoly jsou (skoro či patří k) to nejlepší, co na škole je. Bohužel jim často pedagogové dávají nízkou váhu v závěrečném hodnocení, což rapidně snižuje motivaci je dělat kvalitně ( = jejich účel a podmínky smysluplnosti). Úkoly bych viděl jako ideální většinu v závěrečném hodnocení studenta. Písemky mě stresují. Nejhorší je, když je jako postupka ke zkoušce písemka s jediným pokusem.
Pak bych rád zmínil sport. Zjistil jsem, že pokud ho nedělám systematicky, tak mě nebaví a nepraktikuji ho. Sem tam mám možnost si jít zaběhat, ale nejdu. Jsem mimořádně líný. Ale jsou chvíle, resp. devět měsíců v kuse, kdy líný nejsem. Tehdy totiž mohu trénovat systematicky a na vysoké kvantitativní úrovni. To nyní nemohu, jelikož nemám čas. Takže tedy nechutně tloustnu. Příští rok (2009) pro mě měl být sportovně vrcholový, jelikož jsem se měl vrátit z Erasmu a ten letní semestr školně jen tak odbýt = sportovně maximálně využít. To ale není aktuální případ, jelikož ho neodbydu, ale standardně prožiju. Takže nějaké super výsledky nečekejme. Má doba ale přijde. Sport je pro mě trápení i v tom, že je finančně náročný. Ideálně by se mi hodilo nové horské kolo, anebo alespoň vidlice a kola. A moc by se mi líbil sporttester s připojením na PC.
Co se mého intelektuálního života týče, tak jsem zjisitl, že pokud člověk patří k jistému TOP procentu ve škole, tak by ji měl opustit a jít na nějakou těžší. (Tím nenaznačuji, že jsem tak chytrý kuk.)
Dále jsem došel k poznání, že nemá cenu si ve škole dávat moc předmětů, jelikož se pak člověk nevěnuje žádnému předmětu pořádně. To si mylsím, že je tak závažné, že bych snad i zavedl pravidlo omezující počet kreditů nebo lépe, rád bych viděl snahu školy studentům doporučit ideální plán výuky. Tohle je vážně velké téma.
Pak co mě třeba zaráží je to, že na webu Sociálu nikdo nediskutuje. To se vztahuje i na mě. Já ale vždycky, když chci něco napsat, najdu i dost dobrý důvod nic nepsat. Co vy?
Já osobně se těším na letní semestr, kdy budu mít méně předmětů… ale sám tomu nevěřím. Chtěl bych si do Prahy vzít bicykl, snad to vyjde. A smetam jet tam a zpět kolmo. Tož uvidíme, ale znáte moje plánování…