Emily se narodilo tele, pěkný Highland. Nevím proč, ale to tele jsem pak našel za ohradou schoulené v trávě a dešti. Tak jsem ho odnesl mámě. Zpekla štěstí, řekl bych. Bohužel za hodinu jsem ho našel zase na stejném místě. To bylo včera. Dnes je tele opět kdesi a my nevíme kde. Někde pomalu v tichosti umírá, Emily hloupě kouká. Emily se o něj nepostarala, zasloužila by kudlou do krku. Pokud tedy někdo máte chuť dělat záchranu, přijďte k nám na louku a hledejte hnědou hromádku…
Archive for the 'Osobní weblog' Category
nejdřív se to poseká, pak obrátí, shrne, sebere, slisuje a pak:
Žádám budoucího prváka na IES, aby mi zprávu poslal znovu, a to na e-mail rfiser@gmail.com. Odpovím velice rád a hodnotně!
Největším českým šmejdem jsou vedle socialistů silnice. Ty kusy asflatu mi trhají nervy ve velkém. Takhle… jeli jsme s Johnem Georgíčkem v Německu trasu Klingenthal - Johann, druhá, třetí třída. V celé ČR se kvalitě nejhorších úseků této trasy vyrovnají jen ty nejlepší silnice. To je dosti znepokojivá diagnóza. Problém je v tom, že:
- (Jen) několik let staré dálniční úseky jsou nyní ve špatném stavu, např. Strašecí - Jeneč. Tam jet v pravém pruhu, to je o život, jelikož jsou tam hupy, díry a tak podobně.
- I dlouhé nově opravené úseky silnic jsou na první pohled opravené jen povrchně, takže za dva roky budou již děravé. Nemluvě o záplatování, které však nejenže díry zacelí, ale rovnou vytvoří hrboly.
- Nevím, kdo to má na starost, ale v ČR je spousta silnic, které vám spolehlivě časem oddělají auto a cyklistům okamžitě zkazí jakékoliv pozitivní představy o vyspělosti ČR. Např. za obcí Chýše se dá jet na Blatno a tam jezdí pomalu i traktory… po asfaltce. Standardem jsou skoky na mosty a z mostů, vyčnívající koleje a koneckoncům i obyčejné díry. Lidem jakoby nevadilo, že jezdí jako po polní cestě. Jinak by byl zřejmě cítit větší tlak na … nevím koho …, aby se investovalo více do silnic.
- Když se frézují silnice, tak vyfrézovaná část je oddělena schodem, na který však většinou chybí jasné upozornění - je tam často jen vlvnovka - pozor nerovnosti, která je ovšem standardem, a přitom takový schod, to je čtyřhvězdičkový luxus.
A nejhorší na tom všem je, že někde tam venku je systémová chyba. Zatímco se v Německu staví silnice s trvanlivostí desítek let, u nás jsou to spotřební výdaje. Když se zeptáte stavebníků, tak vám řeknou, že žrouti Swietelski, SSŽ, Strabag atp. stavět umí, ale když je nikdo nekontroluje, třeba díky úplaktům, tak se nesnaží.
Posledních pár dnů je to stereotyp - vstanu, jím, pracuji, cykluji a pak webuji. Evičku jsem trochu zanedbával, tak jsem to chtěl napravit. Jak jsem ji ale houpal na kolenou na lavičce (znáte to - hajej, dadej…), tak mi vypadla z mé amatérské skrýše pod bundou naditá peněženka s dvěma Palackými a několika gramy poctivého plastu, co stojí nervy. Moc se na té dlažbě sokolovského Starého náměstí neohřála…
Co míním tím pracuji? Tráva roste jakko o život, a tak ji musíme sekat. Máme sice strojů na sekání trávy více než Manchester United, ale i tak to stojí dost síly. Včera jsme se s mamkou připlazili z pole v půl jedenácté. Dopoledne jsme to shrabali to, co předtím mamka posekala naší novou Lízou:
A pak jsme to nakládali na vozejček za auto a vozili o sto metrů dál na pole, kde už to taťka sebere polní mechanizací a udělá balíky pro krávy. Ten vozíček v pondělí zažil peklo. Je to takový standardní vozík za auto s nosností několik metráků. Já tam v pondělí naložil 860 kg šotoliny… vydržel. A dále jsem sekal křovinořezem. Samé ideální práce pro chronického senného rýmaře (ne, to s rapováním nemá nic společného).
V pátek (ve středu úspěšně Bc) jsem jel na kole do Prahy, v sobotu, po IES párty, zpět. Trasa byla Bečov - Žlutice - Chýše - Blatno - Jesenice - Rakovník - Strašecí - stará pražská (takové to letišťátko, pamatujete si to také z cest autem? - Unhošť - Pha. Zpět pak z Unhoště přes Křivoklát do Rakovníka. V neděli pak MTB XC závod Choodvský bajk, kde jsem v pekelném horku exceloval. V neděli pro auto na kole do Mariánek, v úterý silnice s Honzou 140 km do Německa do Potůček a českou stranou zpět, dnes do Varů, kde průtrž = 2 hodiny v hospodě a autem domů… a večer na mopedu za Evičkou a zpět o pár kolo lehčí.
Tolik známá písnička. Já jsem dnes absolvoval státní bakalářské zkoušky a připojil se k úspěšné řadě načaté mou přítelkyní Evou a sociálkou Kritýnou. těší mě pochvala děkana za vynikající bakalářku, netěší mě dvojka z makra k jedničkám z mikra a dějin. Bohužel ale nešlo můj výkon k otázce DAD-DAS ohodnotit jinak.
Nyní mě čeká: MČR v pivním maratonu, na které budu pilně trénovat, cyklistický, běžecký a plavecký trénink (do mrtě!), podílení se na organizaci Evropského poháru v TT v KV, na prvním místě samozřejmě Evička, a taky mě čeká práce, na to se vážně těším! Posekat zahradu, vozit trávu a tak dál. Mám rád ale chlapské práce, to jest nejraději demoliční, velké, náročné, žádné plení záhonů, to je Evičky práce. No a chci napsat docela dost textu k IES, když už jsem se tam “trápil” tři roky. V září už budu ve Štrasburku. Mí kolegové z ročníku se rozprchávají na magistra do zahraničí, jeden tam, druhý tam. V tomto ohledu si pohoršuji, ale uvidíme, co bude v září 2009.
Děsně jsem ztloustnul, takže mým dalším cílem je zhubnout! Ráno jsem měl problém obléct sako, v tom Eva, datlující právě nyní vedel mě na druhém počítači hádám právě o tpmto tématu, nelže.
V saku vypadám děsně důvěryhodně :). Ale nevěřte mi ani slovo.
Topolánek se řítil po dálnici… takové zprávy jsou ke čtení dnes a denně (a včera též) v MF Dnes. Jelikož mi nevadí, že Topolánek jel tak rychle, tak mě tyto zprávy pěkně iritují. Na státovkách, a mluvím ze zkušenosti s E6, je mezi řidiči konsenzus, že se jezdí 100-110 km/h. Kdyby se jezdilo méně, tak na investičně podfinancovaných českých dopravních tempách zkolabuje dopravní systém a psychicky se zhroutí polovina osádek vozidel. Nedávno jsme jel z Prahy, to bylo supr, a zase jsem se zděsil na dálničním úseku za Prahou. Je to tam samé díra, vlastně horší než na normální silnici. Nevím, proč Čechům nevadí, že si z nich stavební firmy dělají legraci. Říká se, že u nás jsou islnice dražší než v Německu, a přitom nejméně dvacetkrát horší. Přes KV kraj se staví dálnice, což výrazně mění charakter krajiny, tuplem při českých stavebních zvycích, ale jsem za to velice rád, protože to zrychlí a zpohodlní dopravu. Rychlostní omezení 130 km/h je drastické, pro moderní vozy příliš nízké; zvyšující se schopnost policie vynucovat tento limit jde proti logice fungování ekonomiky. Závěrem mi dovolte říci, že mě štve zvyšování cen ropy, protože mě zážehové motory dost baví.

Asi mě za tuto publicitu nebude mít rád, ale PM o víkendu vylezl na Mt. Blanc. Vzal to přes Petřín. Ušel při tom 78 km a nastoupal do výšky 4800 metrů… čímž vystavil laťku pro ostatní členy HCS dost vysoko. Info o akci. Další extrém se koná brzy v Chebu.
Jinak teda krátké info, ušli to 2 sololezci, ostatních 8 to dřív nebo později vzdalo, většinou kvůli bolesti kolen. Já jsem poslední úseky šel s Evženem (je i někde na fotce, když došel), který mě držel nad vodou, abych aspoň dolezl na ten Mt. Blanc. Jinak byl to nějaký tělocvikář, co to šel už před těmi 23 lety, teď mu bylo 53. A za posledních 9 let, co běhá maratony, jich uběhl 33. Až vyrostu, tak bych chtěl dokázat to, co on :-). Druhým solistou byl Jupp, chlapím, co přiběhl s botama v ruce v tričku s nápisem Ironman. Ten jen říkal, že už nesportuje jako dřív, ale co přesně dělal, nevím.
Co se týče skupin, tak jich dokončilo 13-14, pak se dost pospojovaly. Zbytek vzdal prý povětšinou v neděli k ránu, když už toho měli všichni plný zuby, natož když se v neděli ráno rozechcalo a vytrvale pršelo celé dopoledne.
A na závěr několik postřehů:
- z chození mě nejvíc vazy na nohou v oblasti lýtek, v těsném závěsu trapézy (že by člověk chodil po ramenou?)
- není třeba se honit na začátku, je důležité to střízlivě rozvrhnout
- dokud člověk nedoroste velikosti Evžena, tak bez supportu to asi nejde
- ani bydlení na Strahově neneí dost blízko, radši vše s sebou, včetně stanu, a mezitím pospávat (to praktikoval Jupp)
V Sociálu teď máme bezva fotografy, Martin Janas třeba fotil generálního tajemníka OECD Gurríu, který přednášel na IES a snad jedině Sociál o tom přinese zprávu! Nikde jinde jsem to neviděl. Terka Barteková taky fotí výborně, takže… co chci říct, no že mám benchmark. Tak jsem vybral jenom dvacet fotek. Minda se mnou psala akalářku, ležela na mikině na topení. Kostel v Kostelní Bříze kvete. Hospoda a škola taky. Řeknu vám, to bude vesnice! Jen jestli je to k dobu obyvatelům… (když bude vše opravené a hezké, budou tam jezdit koukat lidi a budou mě rušit.) Kravky se mají dobře, okolo napáječky mají dlažbu a líbí se to i novému medvíděti. Ejmy je fanatik na aporty. Své by o tom mohla vyprávět Evička, že ano? A ten PC screen s přemýšlejícími Vistami, to je přesně před tím, než mi zmizela jedna kapitola bakalářky. Screen of death. A ten panelák v Kostelní Bříze? děs a hrůza. Continue reading ‘Pár fotek k pokoukání’
Čaute, od čtvrtka do neděle jsem seděl u počítače a psal jsem bakalářku. Už má 47 stránek textu s několika obrázky a tabulkami. Měla by více, kdyby se mi nestalo to, co je trnem v míše každmu, kdo něco píše na počítači, totiž že se mi něco ztratilo. Jak to proběhlo? Píšu v LaTeXu, baka jsem kompiloval (to zní jako sbírání pylu, ale jde o to, že to, co píšete, proženete programem, který z toho udělá ten pěkný dokument), našlo to chybu, kterou jsme později ne a nemohl odhalit (při nalezení velké chyby se kompilace zastaví). Tak jsem na to šel metodou umaž kus dokumentu, když to funguje, hledej v té smazané části, jinak mazej jiný úsek. Takže jsem si zkopíroval text, zmáčkl delete a editor zatuhl. Latex Editor. Zkusil jsem vložit obsah schránky někam jinam… ale bylo tam jen pouhý symbol procenta. Zajímavé. Zajímavé bylo také to, že jsem neměl ani starou verzi bakalářky, protože při kompilaci se přepisuje to staré PDF a když se kompilace zastaví, žádné PDF není, to staré je smazané. A ten osubor, který jsem po smazání jeho části uložil, uložený nebyl… a mně tak chyběla celá čvrtá kapitola, kapitola empirická, kde jsem konečně prováděl ta ekonometrická kouzla zvaná regrese. Tak jsem to dnes odpoledne dopisoval. Řeknu vám, není nic horšího :). Spisovatel by se bál, že už nebude tak vtipný, já se bál, že jsem zapomněl na to, co mělo zaujmout Nobel Commitee.
O čem píšu? Moje práce využívá metodu, za kterou Robert Engle dostal v roce 2003 lety Nobelovu cenu. Ano, je to to, čemu člověk ve večerních zprávách nikdy nerozumí (… autoregresivní podmíněná heteroskedasticita) a proč děkan FSV Víšek říká, že ekonomie se už více než politologii a sociologii podobá medicíně (čtěte Sociál a budete valit oči). A já se pomocí ekonometrické metody, kterou vynalezl, ukázat, zda-li mají výroky členů BR ČNB systematický vliv na směnný kurz mezi Kč a Euro. Například na níže uvedeném obrázku je vpravo nahoře “returns series” aneb výnos na tento asset aneb aktivum (je to série procentuálních přírůstků oproti včerejšímu kurzu; ve finanční akademické sféře se ale používá logaritmický výnos). Vidíme, že divoké to s výnosy bylo na začátku a na konci této 500 kusové časové řady. Tomu se říká volatilita. Divokost. A GARCH [gárč], brácha Engleho ARCHe, umí “modelovat volatilitu” (volatilita je variance nebo směrodatná odchylka; GARCH model se skládá z rovnice pro mean (průměr) a pro onu varianci neboli volatilitu). Jen tak z voleje ji namodeluje tak, jako je to vlevo dole. Křivka je vysoká na začátku a na konci - to ta divokost, co jde vidět na returns series. Ale jeot takto namodelováno dost dobře? Nejde to lépe? Ano, jde. Zkuste GARCHi předložit další informace o tm, co kdy kde a jak mohlo mít vliv na to, jak moc se kurz kýval. Třeba to, co kde kdo z BR řekl. Nebo že byl vydán odhad čtvrtletního GDP (tzv. macro news). Když mu dáte informace o zápisech z jednání BR a o komentářích jejích členů, vyleze to první vlevo nahoře, když jen zápisy z jendání BR, tak to uprostřed nahoře. Když mu dáte jen info o to, že jednala BR a že byly vydány ty a ty statistické údaje, vyleze to vpravo dole.
Myslím, že ten s minutes je nějekej divnej :), vypadá periodicky. Zbývají ty tři, který se vám líbí nejvíc? Který popisuje volatilitu toho vpravo nahoře nejlépe? (Poraďte!)
A jinak… nesportuju, tloustnu, ničím si oči. Evička zlobí. Hustey je hustej. Máša určitě vyrábí nějaký kouzelný elektrotechnický strojek a vyhraje Nobelovu cenu. No a Sociál rulez. Na Bikerech je mrtvo, nikdo nic nepíše, proč já to pro ty lidi dělám?! Viki se taky vypařil a ani nepozdravil. A jinak dobrý… mějte se.
Evička to dnes musela rozchodit, tak jsme šli do lesa s hyenami. Mám fotky. A tady si vyzkouším, jak pěkně funguje Gallery2 a plugin WPG2. Foťák jako Milan a všichni progresivní jedinci nemám, takže omluvte sníženou kvalitu obrazu. Ale aspoň tři hezké fotky tam jsou, s mechem a dřevem. Continue reading ‘Ve vlhkém lese’
Internet se mi líbí proto, že je jako dokonalá konkurence. Vyhraje ten, co má nejnižší cenu, a ne ten, kdo je vám nejblíž. A tak podobně, jako jsem si našel pedály Shimano PD-M540 a koupil je u nejlevnější firmy (protože i nejlevnější firma vám je pošle a případně musí vrátit peníze, = homogenní produkt), ačkoliv jsem neměl, protože Kupkolo jsou drzí lháři, tak se lsuší a patří, abych vystoupil směrem ke stupni “dokonalá”, co se stupně informovanosti týče v oboru pokládání dlažeb.
Kameník Milan Paňko
Tohoto živnostníka bychom jako rodina nikomu doporučit nemohli. Objednali jsme si jeho služby na položení dlažby z rigoláků na jistá exponovaná místa na poli, kde žijí naše krávy, ale znovu už bychom ho k nám nepustili. Problém byl podle mého názoru hlavně v tom, že jsme s ním nesepsali smlouvu o dílo (asi aby ušetřil na daních a protože my jsme ještě nezažili, proč že se to vyplatí takovou smlouvu podepsat. Mamka je však toho názoru, že by to špatně dopadlo i tak, protože jistý lidi prostě nic nezastaví.
No a o co šlo… přes víkend udělali 38 metrů dlažby, 80 % celé požadované plochy, ale dál nemohli dělat, protože nebyl materiál, protože přes týden pršelo, a nešlo to tedy navést. Takže měli přijet později a dlažbu dokončit. Řekli však, že chtějí peníze za oněch 38 metrů hned. Obvykle se ale řemeslníkům neplatí po částech–peníze jsme doma neměli. Nastala tedy situace, kdy žádná strana sporut nemá právo na své straně.
Dlaždiči začali být nepříjemní. Nejdříve od našeho domu odjeli autem, ale pak se šéf pan Paňko vrátil, že kluci jsou z toho nešťastný a chtějí všechny peníze. Poté, co naštvaně odjel a poté, co mamku svou hrubostí lehce poděsil, to nebylo nic úsměvného. Blbé bylo i to, že jsme neměli jansé dáno, co ti dělníci měli udělat. Já jsem jim totiž všechen materiál navozil až pod nos a oni (jen) položili dlažbu + naložili kameny do radlice traktoru. Metr jejich práce stál 800 Kč. Když jsem viděl, jak to udělali, hned mě napadlo, že s Mášou či s Čihim (to už je totiž taky makáč) bychom to položili také.
No a když je tedy nejasno v tom, co se mělo platit, a když není komplet práce hotová, tak se neplatí celá částka a už vůbec nemá být pan živnostník hrubý. Proto jim mamka řekla, ať už se ani neukazují a že si to raději uděláme sami. Vláďo, Mášíku…?
Takže taková naše zkušenost. Pokud máte tip na někoho, kdo umí dělat dlažbu z velkých těžkých kamenů, budu rád :).
Recent Comments