Posting tweet...
V tomto článku najdete několik fotek z Drásala a Salzkammergut Trophy - MTB maratonů, kterých jsme se letos zúčastnili. Drásal byl bahnitý, Salzkammergut tropický. Jezdili: Lukáš Kopecký, Dana Moosová, Mirka Rousová, já, Tomáš Makoň a Honza Jiříček a Petra Rousová.
V Karlovarském kraji máme rovinaté úseky i kopce, takže cyklisté zde mají výborné tréninkové podmínky. Na každém z nich záleží, jestli je pro něj výjezd do kopce radostí či utrpením, ale v jednom se většinou shodnou: na vrchol kopce se moc těšit nemůžou, protože za ním následuje sjezd po rozbité asflatové silnici, která každému jen zkazí náladu, jelikož jízda po děravé silnici na silničním kole je spíše bolestivá zálěžitost.
Než se začtete do reportu o druhém ročníku chodovského miniterénního triatlonu, rád bych vám popsal situaci, ve které tento článek píši. Je pozávodní sobotní večer, v nohách mám navíc silniční i běžecký trénink, obloha je temně modrá, sice bez hvězd, ale je teplo a vane svěží vánek. Vedle mě sedí u stolečku na Starém náměstí dvě spanilé dívky, jedna krásnější než druhá. A tak píši, zatímco ony probírají poslední novinky společenského života v našem rodném městě.
Koukněte na fotky.
Letošní ročník se od minulého lišil jako černá od bílé. Loni jsme více plavali, jezdili po upravené cestě kolem jezera s krátkou terénní vložkou a běželi jsme lehký přespolní běh. Dnes jsme plavali méně, jeli pravověrný cross-country okruh (to znamená náročný terén, který je pro nezkušené bajkery téměř nepřekonatelnou překážkou) a běželi okolo jezera (to, co jsme loni jezdili).
K náročnosti cyklistické části bych rád podotknul, že v definici závodu typu Xterra (terénní triatlon) je přesně to, co jsme dnes zažili, až na běh. Náročné kolo i přespolní běh. Kdo zažil jeden z prvních závodů Xterra série u nás, před několika lety v Hluboké nad Vltavou, ví, že kolo tam bylo ještě náročnější než v Chodově. Běh v Chodově byl stále neterénní (lehký). Několik velmi výkonných triatletů dnes nemohlo ukázat, co v nich je právě kvůli tomu, že nejsou zvyklí jezdit v těžkém terénu.
Muži i ženy absolvovali 400 m v Bílé vodě, jeli dva okruhy na kole po šesti km a běželi dva okruhy okolo jezera. Trénovaní jedinci tudíž v cíli museli zákonitě cítit frustraci z toho, že ještě nejsou unaveni.
„Já jsem byla tak nervózní, že jsem chtěla blinkat,“ odvětila Eva na dotaz po prvním dojmu, když ve slunečním žáru viděla v prostoru startu dav lidí ve sportovních úborech. Mně zaujala řada známých tváří - a jakési předchozí sebevědomí se pomalu rozplývalo. Zaregistrujete se, do depa si připravíte kolo a všechny věci, které budete později při převlíkání potřebovat (správně rozvázat dvoje boty, helmu, zozložit ručník, nastavit tričko, umístit energetický gel atp.). Přišla předstartovní porada a pomalíci jako já se místo toho šli rozplavat a rozběhat.
Lubomír Hranička mi zaslal propozice na sobotní krátkou xterru pro nejšírší veřejnost v Chodově u Karlových Varů.
Letošní MTB cross-country závod v kopcích nad Březovou zcela jasně potvrdil pověst tohoto závodu jako jednoho z nějtěžších, ne-li vůbec nejtěžšího v KV kraji. Pro mě osobně bylo pět koleček v brutálních kopcích ztíženo kocovinou z předchozího dne a téměř měsíčním fyzickým klidem.
Stáhněte si video Březovský bike 2006 (8 MB; pravým tlačítkem a Uložit cíl jako…). Fotky od Alice dodám později.
Den před závodem byl zakončením téměř dvoutýdenní přípravy na zkoušku z Matematiky II na IES FSV UK. Písemnou část obávané zkoušky jsem úspěšně napsal ve středu a teoretická ústní část (formulování vět, definic a předvedení dvou důkazů vět) přišla na řadu v pátek ve 12.30 hod. O pár hodin později jsem už radostně oznamoval, že je hotovo a že je všechno úplně a 100%ně OK.
Takže jsem si za odměnu šel koupit triatlonovou kombinézku (Velká cena Sokolova se blíží) a nechal se poněkud extravagantně ostříhat. S Tomem jsme pak s vědomím lehčím o matematické starosti vyrazili vstříc Kuřeti v hodinkách, kde už u piva čekali ostatní kamarádi.
Večer proběhl standardní cestou (později dodám nějaké fotografie) a navštívil nás i samotný doktor Zelený a také doktor Zoubek. Pak jsme se vydali domů. Cesta musela být extrémně zajímavá, jenže od Karlova mostu k Černínskému palácí musela být hrozná tma, protože si nic nepamatuji. Spát jsme šli ke čtvrté a v 8.15 jsem už seděl v Letušce a v tom úžasném autobusu jsem si cestou do Karlových Varů ještě dobře pospal. Mamka mě odvezla domů, snědl jsem tři ovocné knedlíky a odjel už na kole na Březovou.
Závodníků na startu bylo málo a většina Chebáků chyběla (že by měli strach?). Eva s Ájou už si své dva okruhy odjely v rámci příchozích a Eva to nesla poněkud těžce. Ale zvládla to a je jednička.
Zato já začínal cítit bolest břicha a diné šplouchání. Po procitnutí při startovním výstřelu starosty Boudy se vyrazilo vstříc slastem x-procentních stoupání a klesání. Prostě nepřetržitý pětinásobný orgasmus. První a druhé kolo jsem s tím chtěl seknout, protože do kopce jsem měl nohy jako ze železa a z kopce mě bolelo břicho. Pak se přidala záda a oblast pod krkem. Ke konci už nefungovaly nohy a pohyboval jsem se na konci startovního pole. Ale! Dokončil jsem.
Honza Jiříček byl třetí v mužích a vytahoval se s růžovým kompletem z Giro d`Italia. Míra Brill přenechal první místo mně neznámému mlaďochovi Vojtovi, příchozí vyhrál Pavel Csipka a Eva si dojela pro první místo v příchozích ženách.
Odstavec se týká autora těchto stránek. Vše podstatné je vidět ve sportovním deníku. Nyní si plánuji sportovní comeback a podřizuji tomu mnohé. Komplikací jsou mi dosud neznámé bolesti zad, o jejichž příčině pouze spekuluji. Možná je to školní deformace z blbé židličky, možná nezvyk na sedlo. Těším se na sokolovský triatlon. První půlku července budu na cyklo-vodáckém táboře.
Lidé ze Sokolova a okolí jistě o té novině slyšeli: nad Březovou ve Slavkovském lese začali dobří lidé (iniciovali to cyklisté, mimochodem) protahovat se skútrem stopy pro běžky. Natáhli jich tam už okolo 30 km a pokud jste taještě nebyli, dejte na mě a neváhejte. Nezbývá však mnoho času, protože již za několik dnů se má nepříjemně oteplit.
Dnes jsem zeshora odjížděl, když už se smrákalo a slunce bylo téměř zapadlé. Naopak přijel jsem tam, když slunce zářilo z plných sil a spolu se stromy a linií stopy hrálo úžasnou stínohru. Večer pak na tratích nikdo nebyl a konečně přišla správná teplota sněhu a moje máza začala fungovat a běžky krásně držely. Sjezd na Kostelní Břízu horní cestou z Kamenice pak rychlostí překonal většinu z cyklistikých pokusů normálních lidí. Byl to hukot. (Pokračování…)
Tak jako každý rok, i letos bilancuji sportovní výkony. Tento rok byl ve znamení školy, boomu, zranění, opět školy, a posilovny. Nebyla žádná zimní příprava, ani běžky nedostávaly tolik jako dříve. Vlézt na kolo mě však přinutila blížící se SSL MTB a později i to samé z přespolního běhu. Prestiž je totiž věc zásadní. Po maturitě nastal, jak říkají ekonomové, boom, a já začal pořádně jezdit. Přišly úspěchy nejen na kole, ale hlavně v triatlonu. Před smolným závodem v srpnu, Artamonem (poprvé dvanáctý s ještě zánovním Scottem, pak jsem jej dvakrát vyhrál, loni mi ukradli kolo), jsem si zlomil klíční kost a tričko jsem si dokázal sám obléknout s nástupem na kolej Hvězda v Praze, kde nyní studuji. Zde chodím jen do posilovny a s vytrvalostním sportem to vidím bledě, snad příští rok. (Pokračování…)
Hardcore Sport GANG, přesně a kompletně Hardcore Sport Kostelní Bříza, je sdružení rváčů a pitbulů, kteří chtějí do krve roztrhat sebe i své soupeře. Slitování nikdy nepřijde a kdo se potká s členem HCS GANGU, neodchází po svých.
Homepage: hcs.kostelnibriza.cz
Společným znakem těchto zatvrzelých šílenců je to, že jsou sportovními nadšenci, to znamená, že sport sami aktivně provozují (jedno jest, v jaké formě a míře), nebo mu fandí celou svou duší a ví o něm své. Jsou jednotní v tom, že se všichni znají a pocházejí ze skoro stejné rodné hroudy. Dali si proto do svého názvu jméno obce, kde sídlí magické síly, jež jim dodávají nekonečnou sílu a neusínající tah na cíl.
Navenek je dobře poznáte. Nosí insignie svého pokrevního bratrstva, HCS GANGU, přestože papírově patří do jiných stájí. Pokud mohou, podepisují se jako členi Hardcore Sport KB týmu. Mají rádi sport, své bratry a sestry (tzv. kamarády) a nebojí se extrému. Říkají, že jedno je, jestli je zážitek negativní. Hlavně musí být silný.
Starší i mladší, všichni mají za své, že musíme jednat, a to rychle a bez zaváhání. Jedině tak se dostaneme do cíle první nebo umlátíme nepřítele k smrti.
Členové Hardcore Sport KB jsou hrdí na to, že jim byla dána čest nést jméno sdružení. Dostává se jim tak jistoty, že nikdy nezůstanou napospas zlým živlům a mocem. Pravidelně si své bratství upevňují na sportovních kláních a při schůzkách a sešlostech v různých zařízeních.
Kdo mězi ně patří? Zatím tito velikáni našeho věku: (Pokračování…)
Jaké to bylo, když jsem se včera vydal z maturitního na cyklistický trénink, se můžete dočíst v článku Cizinec na Giro d`ETI.
Před Krásnem nás potkal cyklista ve Winstopperové zimní bundě a ptá se Tibiho: Tak co, trénujete na sobotu? Tibor: No my trénujeme tak obecně.
Další článek se jmenuje Radek: druhá půlka května a je v rubrice Tréninkový deník.
Dělá to třikrát Hruškovou a jednou Lobzy + rozjezd na kopcovité silniční trati přes Habartov. Cesta na Lobzy byla z kategorie jsem totálně prošitej. Na kole sedíte a šlapete ani nevíte jak. Taková setrvačnost, co vydrží sice asi do nekonečna, ale pěkně bolí.
S radostí vám jako zmocněnec týmu autorů nového serveru Sporťáci oznamuji, že na českém internetu přibyla stránka o cyklistice, běhu a triatlonu (vytrvalostní sporty) se zaměřením na Karlovarský kraj. Specifikem Sporťáků zřejmě budou překlady kvalitních článků, např. o chování jezdce v pelotonu od Chrise Carmichaela nebo o novém řádu světa silniční cyklistiky - ProTour, dále komentované fotogalerie, jednoduch é a funkčí fórum pro debaty všeho druhu (pro to se musíte ovšem přihlásit). Neměl bych zapomenout na zástupce z řad projektů: Kalendáře sportovních akcí pro lidi z KV kraje, velmi zajímavý Vikiho tréninkový deník nebo sbírka odkazů na dobré stránky.
Web je postaven na systému Worpress 1.5 s řadou úprav a zatím využívá šablonu Kubrick.
Konkurence? Bajkeři a alespoň trochu slavné mtbs.cz. Napříkald článek o nových vidlicích Manitou jsme přinesli jako první v Čechách! Jenež byl ještě testovací provoz, tak si to nikdo neřečetl.
Pokud vám mohu doporučit jeden článek, je to zcela jistě několikastránková epopej o tréninkovém pobytu ve Španělsku od zmíněného Vikiho. Je to Jarní soustředění 2005: Loret de Mar @ Spain.
Hledáme další autory! Např. Zeldu plánujeme jako reportéta z běžeckých závodů. Pokud máte jakékoliv ambice něco psát, napište mi na e-mail czech-out[zavináč]volny.cz. Třeba reporty z jakýchkoliv závodů, rady ohledně techniky - servisu, odborně o tréninku atp.
Napíšu něco o tom, jak jsem trénoval na kole v únoru nebo kdy. Tak, jezdil jsem na kole s TF 140 – 150, kadence 90 – 100, časy týdně kolem 15 hodin (ale klidně včetně basketu a TV). To jsou věci, které mi píše trenér po netu. Realita je samosebou jiná. Jenže já jsem unaven, píšu už dlouho, tak budu psát stručně (to je dobře, ne :)?.
Byly snad i dva týdny, kdy jsem kromě dvou dnů b týdne byl pořád n kole. Jinak jsem třeba nejezdil tolik z důvodu nechutenství či jiných. Jezdil jsem po okresních silnicích na taťkovo Meridě, jelikož na silniční bylo ošklivo a můj zimák (Trek) má píchlé přední kolo (kdo by to spravoval, že). Jezdil jsem v zimě, a jsem nyní v údivu, jak se mi mohlo chtít a jak jsem to vydržel. Teď se mi nechce jezdit vůbec. Jel jsem třeba tak na dvě hodinky a v pohodě to mydlil na silnici. Jezdil jsem třeba do černého mlýna, pak do kynšperka, do nebanic, zpátky přes hartoušov a kaceřov do chlumu sv. máří a do bukovan, tam do svatavy, do lomnice, chodova a domů, nebo ze svatavy do poříčí a přes loket domů, stále tak nějak v této oblasti. Průměrné rychlosti mezi 26 – 29 km/h.
Píšu proto, že nyní nastává změna. Jednak je tuto sobotu závod (nebo pohřeb?), jednak mám nové tréninkové prvky (sprinty a silová vytrvalost), jednak mám zvýšenou oblast tréninkové TF (140 – 160), jednak jezdím na Scottovi, jednak už je tady skoro jaro.
Teď se musí sakra hodně jezdit, takže jezděte, a ne jako já abyste jen žrali a nic nedělali!
Na Scottovi teď měníme pedály (staré ritchey comp na nové comp) – u chebu se mi pedál sesul ze své osičky a já aštěstí dojel domů. Dále zkracuji řidítka, utahuji hlavové složení. Servis týmu je u pana Killingera, u Kiliho, ale ještě jsem tam enbyl a první servis Scotta jsem dal k Jardovi k Makoňům. Věřím mu a doporučuji vám ho. K němu se kolo dát nebojím. A! Důležitá věc – namotává se mi už rok řetěz na malém převodníku, a nikdo neví proč. Tak ho měníme také.
Dejv Kopatschka má mít prý jistě next Monday nový bike, pěknou pecku – duratec, xtr, ritchey, crossmax? Jsem zvědav.
V tomto článku si můžete přečíst reporty ze dvou závodů z ruky slavného cyklisty Wickeyho (fotka z Artamona 2002). Jedná se o Mistrovství amatérských cyklistů ČR 2004 Artamonovův memoriál 2004 - silniční závod. Vtip je v tom, že se poučíte a zasmějete zároveň.
Chtel sem aby nas ti stihaci zezadu nevideli, takze sem si hned vlez na spic a poradne potahl.
Klepněte na následující odkaz a celé si to přečtěte. Pokud víte, o co jde, tak vás přemlouvat zřejmě nemusím… (Článek má dvě části!). (Pokračování…)
