Radkův zápisník

Na Hruškové u Sokolova jsem v létě zaregistroval velký rostoucí barák. Slibovali dokončení v řádu měsíců… a dokázali. Noebvyklé. Sportovní centrum i s webem je na světě. Squash (a ne minisquash jako na koupališti!), tenis, bowling, pinčes, golfový trenažer. Ještě jsem barák neviděl za světla, abych pososudil, jak moc je to pěst na oko v obci rekreantů.

A sdružení starající se o běžecké-běžkařské stopy nad Březovou žije. Na jejich webu je stránka s aktualitami a tam se například dočtete, že na Lobzech se prodává už i pivo, že tam bude parkovat skútr, že budou možná dva, že se staví pluh pro úpravu dráhy na bruslení, že se možná bude jezdit až do Krásna… no není to nádhera? Je to dokonce pořádná palba, přátelé.

Pokud jste do nečeho zažraní a pokud jsou to auta, mám pro vás svou sbírku tapet na plochu s auty. A na Bikerech začínáme s cyklistickými wallpapery. Mimochodem, vsaďte se, že tapety s cyklo-motivy začnou bry nabízet všechny velké servery. A kdo byl první? Ano, Bikeri ,).

Letos to se sportem nebylo vůbec špatné. Než se ale pustím to výmluv, proč jsem nemohl pořádně trénovat, chci říct dvě příhody, které ukazují, že vymlouvat se nefunguje.

Při podzimním běhání 2005 na Hvězdě jsem potkal vyšvihaného, hubeného, rychlého, vysokého atleta. Minulý týden byl viděn znovu, na chodbě ve škole, s nápisem na triku “Anything is possible” a logem “Ironman”. Doufám, že Ironmana skutečně nešel, protože to bych ho taky musel dát, a to mnohem dřív, než jsem zatím plánoval.

Během novinářské praxe ve studentském časopisu Sociál mě kontaktovala jistá studentka, v současné době na semestru ve Finsku. Mimojiné mi napsala, že je jednou z nejlepších maratonkyň (MTB) v ČR a že studuje IES a ještě žurnalistiku.

Impossible is nothing.

(Pokračování…)

V sezóně 2006 jsem absolvoval následující závody:

• 26. 2. - Karlův běh (klasicky 21 km na běžkách), 1:10:31
• 1. 4. - 1/2Maraton Praha, 1:21:24
• 8. 4. - XC Bahno Tři kříže - 5. v mužích
• 15. 4. - XC Bahno - časovka, 0:38:50, třetí v mužích
• 22. 4. - Ašský bláteník, 6. místo v mužích
• 1. 5. - MTB časovka na Zelenou horu, 3. v mužích
• 13. 5. - Malevil, 100 km MTB maraton, 04:39:52 (17. v kategorii)
• 10. 6. - Březovský bike (jeden z posledních)
• 17. 6. - Chodovský bike, 3. v mužích
• 24. 6. - Chodovský terénní triatlon, 1. v mužích (0,4-20-1,5)
• 1. 7. - Drásal, 120 km; jedno zadní píchnutí, 56. absolutně, v kategorii 20.
• 15. 7. - Salzkammergut, 101 km; 4 defekty zadního kola, protrhlý plášť a děravá páska v ráfku, DNF na 80. kilometru ze 75. místa, odhad na cílovou pozici: 70.
• 23. 7. - Chodovar Cup v Kaznějově, 6. v mužích
• 29. 7. - Železný dědek v Mariánských Lázních, TT 0,6-40-6, roztrhnutá Ultegra přehazovačka
• 12. 8. - Dyleňská desetihodinovka, 5×27 km; s Mírou 1. místo; první kolo 51:40, druhé 51:54 a nejpomalejší 56:40 min.
• 13. 8. - Karel-bike, 77 km; z 6. místa 15 km před cílem díky únavě a pomalému a 2x dofukovanému zadnímu defektu až na 9. místo. 150 m před cílem navíc píchnutý řetěz.
• 19. 8. - Artamonovův memoriál (Karlovarský maraton ČS), 100 km; 2 defekty zadní duše; čistý čas dle tachometru o 20 sekund nižší než vítěz mužů; člověk musí bojovat dál; 14. absolutně, 5. v kategorii a čas 04:13:02.6.
• 20. 8. - Triatlon Karlovy Vary; olympijský, MČR; 02:10:31.0, absolutně 37. z 64, 5 nedokončilo; M23 17. z 24, 3 nedokončili.
• 2. 9. - Velká cena Sokolova, olmypijský TT, Český pohát TT; jeden z posledních.
• 9. 9. - Antal Bike, 2×15 km, 1:18:50, 1. místo v mužích.
• 16. 9. - Chodovský maraton (66 km), 2. za Vojtou Marvanem
• 23. 9. - Vimperská padesátka ČS, 4. v mužích
• 24. 9. - Na Zelenou horu Cheb XC, 8. v mužích (kolo Trek)
• 30. 9. - DOMO Bike (32 km), 5. v mužích

Proč jsem se umisťoval tak dobře/špatně? Důvody jsou ve sportovním deníku.

Bohužel, seznam moc dlouhý není. Přesto mám letos ze sportu vynikající pocit.

Update: Najel jsem 5 tisíc km. Více.

Archiv závodů dle roků

• 2005
• 2004
• 2002 a 2003

Abych dokumentoval, že se neflákám, mám tady důkaz místo řečí, a kl tomu jednu fotohádanku, která však pro zdejší megam(m)istry všeho možného nebude žádným oříškem.

Tvrdá práce.

(Pokračování…)

Odpověď na otázku vám dají články na Sporťácích a nejlépe ten od Martina - TdF 2006.

Devátého září se v Přimdě (kousek od Sycheráku) koná závod Českého poháru v dlouhém triatlonu. Dlouhý triatlon znamená půlku Ironmana a zde konkrétně jde o tratě 1,9 km plavání, 92 km na kole a 21 km běhu. Jelikož je to výzva, která dává dobrý smysl, plánuji, že se závodu zúčastním.

Na druhou stranu se toho docela bojím, protože se neocitám v právě oslňující fyzické kondici.

Poslední dobou se mi zdá, že má fyzička se vůči mému opravdu častému tréninku nepřímo úměrně zmenšuje. Celkem mě to děsí. Na vině bude do značné míry určitě má současná váha, která i přes mé usilovné snažení stále stoupá a sám na sobě již cítím nepříjemně velké množství tuku. S těmito problémy se mi snaží podrobně naplánovaným tréninkem a životosprávou pomoci mé dva vzory - Alice s Evou. Bohužel je však jejich trénink tak tvrdý, že jej nezvládám moc dobře a vždy, když mám příležitost, tak sním konečně něco pořádného k jídlu a hned mám 2-3 kila navrch.

Každopádně bych chtěl všechny sportovce pozvat (to znamená určitě přijďte!) na tuhle slavnostní nálož. Sice tuším, že to bude propadák, tím spíš, když mě uvidí všichni kamarádi, ale alespoň mi klesne sebevědomí… Minule jsem se s ním málem ani nevešel do dveří.

Ještě nevím, jak se na na místo dostanu, ale Alice s Evou mě možná vezmou s sebou (alespoň bych okoukal profesionalitu).

Chodová Planá zrušena, Karloyv Vary výzvou pro všechny borce.

Na tuto otázku jsem v předchozích dvou článcích zapomněl. Salzkammergut je kratší, a přesto s větším převýšením. Na druhou stranu vede lehčím terénem. Na Drásalovi je více lesních cest po listí a rozbitém povrchu, trať je členitější (jakoby dlouhé XC). V Rakousku jakoby bylo šest kopců, a tedy šest výjezdů a šest sjezdů, které ale stojí za to. Kopce nahoru (až na pár lesních, velmi těžkých) jsou tam po “víceproudé šotolinové dálnici”, která trvá a trvá, a stejně tak sjezdy. Na Drásalovi si z kopce neodpočinete a do kopce jde obtížněji než v Rakousku nasadit silničářské strojové tempo.

Otázku nejsem schopen zodpovědět. Salzkammergut jsem ostatně ani nedojel. Nicméně rakouský závod jsem absolvoval ve větší chuti a větší pohodě. Dle reakcí dalších lidí by všakrozhodujícím faktorem mohlo být velké převýšení.

Pár desítek kilometrů od rakouského Salzburku lež mezi aplskými vrcholky a kousek od Dachsteinu městečko Bad Geisern, ve kterém se konal jeden z nejslavnějších evropských MTB maratonů. Má tři verze: 50, 100 (3400 m převýšení) a 200 km (7000 m převýšení). A jelo nás tam z KV kraje mnoho, jako ze všech krajů ČR - český závod, ozývalo se.

Kdo kdy chodil po italských či rakouských alpách, může si představit, jak vypadala velká většina tratě: pískové, šotolinové dálnice nahoru a dolů v lehkém, středním i extrémně těžkém sklonu. V menšině byly single traily neboli úzké lesní cesty vedené velmi obtížnýn terénem, zde plným malých i velikých kamenů a kořenů. Osobně bych trať shrnul takto: sice jsi jednou nahoře a jednou dole, ale většinou někde mezi. A nekonečná stoupání skutečně vedla některé účastníky k šílentví.

(Pokračování…)

Už je to pro mě trochu otřeaná psát o maratonech na horských kolech. Proto se chci v tomto článku zaměřit na zajímavé detaily. Zájemci o kompletní popis nechťse na takový závod přihlásí samia vyzkouší si to. Upozorňuji, že odvolávám své předchozí tvrzení, že MTB maraton se dá jet i na trekingovém kole. Je to totiž jako tvrzení, že odmocnina z mínus jedné existuje. Ano, ona existuje, ale jen pro komplexní čísla, neboli na trekingu ujedete jen některé maratony. A neobjedete na něm ani jeden ze dvou, o kterých teď jdu psát.

Tím prvním byl Drásal, stodvacetikilometrový zelený kruťas z Holešova. Spolu s Rallye Sudety to nejhorší, co vás na MTB může v ČR potkat. Už jsem ten závod jednou jel a tu zkušenost mohu popsat již známým “v cíli mi kapaly slzy bolesti i radosti”. Holt jsem nebyl moc dobře připraven: mladý, nadržený, nezkušený. Leto to bylo jinak: o dva nebo tři roky starší (a že je to na vytrvalosti znát!) a o něco více zážitků na kontě.

Stihnout prezentaci do deseti večer den před startem se nám díky dopravním zácpám v okolí Prahy ani přes bravurní (ehm, spš by bylo vhodnější říci prostě “rychlou”) Tomášovu jízdu nepodařilo. Celou cestu jsem měl v kalhotech kvůli dešti. Pršelo jako z konve. Všude. Pořád. Víte, co to znamená? Mokré trenky už po prvním kilometru. Uff. A taky tuny bláta na kole, v přehazovačce, přetrhané řetězy, nefunkční řazení. Ideální zpříjemnění šestihodinové projížďky Hostýnskými vrchy.

(Pokračování…)

Zbyněk Pecháček má pro všechny lidi pořádnou chuťovku: mrkněte se sami na jeho zážitky z Ameriky v článku Bajkování v Coloradu. Vybírám z fotogalerie:

Čerství maturanti Kouki a Ondra Bříza jsou taky v zahraničí a píšou o tom (jeden a druhej).