Radkův zápisník

V roce 2004 jsem se zúčastnil běžeckého půlmaratonu v Amsterdamu. Přivezl jsem si unikátní tričko. Jako účastník dnešního pražského Hervis 1/2 maratonu jsem dostal tričko, které mi má, stejně jako to amsterodamské, připomenout zážitky ze závodu. Mě osobně však připomene hlavně to, že jeho organizátoři se inspirovali předloňským holandským tričkem a zkopírovali jeho hlavní motiv.

ING Amsterdam Marathon, 2004

Amsterdam (specifický formát)
Capital of sports… for running and much more!

Prague 1/2 maraton

Prague (stejný formát obohacený postavičkou)
Capital of sport / Running, e-motions & …much more!

Soutěž o nejlepší anglický esej (1000 až 1500 slov) na téma Internacionalizace ekonomik - co v této situace může dělat vláda, přesněji Globalization has changed the possibilities of economic policy of national states. In which way can a state shape the economic and social development actively? Develop a scenario with specific solution proposals.

Propozice soutěže. Já sám se účastním, vím nejméně o dvou, kteří o tom přemýšlí. Tak to zkuste taky. Čas máte do 9. dubna.

Update (10. dubna): eseje ke stáhnutí.

[Novinový komentář] O karikaturách proroka Mohammeda zveřejněných v dánském nejprodávanějším, bulvárním deníku bylo napsáno mnoho. Téma se stalo široce diskutovaným a jak už to bývá s celospolečenskými tématy, málokdo byl a je schopen uchovat si vlastní rozum a spojit jej s určitými faktografickými znalostmi a nesklouznout k plkání (druhým příkladem budiž debata o registrovaném partnerstvím; pozn.: příznivce tohoto zákona podezřívám z nejhorších hříchů jako je vyžírkovství a nevzdělanost).

V tomto článku bych rád napsal několik argumentů, proč si zachovat zdravé evropské sebevědomí.

Evropa přestala být Evropou

Situace ohledně zneuctěných muslimů v islámském světě se již uklidnila a nastává čas, abychom situaci zhodnotili. Podle mého názoru je nyní vidět, že nic zásadního se nestalo. Protesty opadly, mezinárodní politická scéna není zatížena žádnými okovy. Z tohoto hlediska se mohou reakce evropských a amerických politiků, kteří se Dánů nezastali (ba je kárali), zdát ukvapené. Zapochybovali snad o vlastní morální a politicko-konstituční integritě?

Je třeba rozlišit mezi protestujícími, organizátory a občany zemí, ve kterých se protestovalo. A je třeba znát tamější realitu. V článku Kreslit, nekreslit Mohammeda… jsem našel odkazy na stránky Radia Islam. Ty mi, jak se domnívám, přiblížily realitu dne v uvažovaných zemích. Vizte Caricatures politiques, caricatures and comments anebo Jewishpower.

Vzdělanci říkají, že pro běžného muslima je hodnota nenásilí mnohem výše než hodnota urážky v podobě uzření, že někdo zobrazil Mohammeda. Lid muslimských zemích má velký potenciál k bouření se vůči čemukoliv západnímu kvůli okupaci Iráku a Afghánistánu. Irán dokonce veřejně proklamuje požadavek vymazat stát Izrael z mapy. Potom by nemělo být zvlášť překvapivým, že se sejdou desítky tisíc demonstrantů, kteří začnou řádit v blízkovýchodním stylu, vědíce navíc o tom, jaké lživé a provokativní prostředky použili organizátoři protestů k mobilizaci davů.

Kdo tu vládne?

V Evropě samotné se můžeme ptát, jestli zveřejněním Mohammeda s bombou na hlavě nebyla uražena mimochodem rychle rostoucí část populace, která v něj věří, v duchu úmluvy o nehanobení rasy, národa a přesvědčení. Je důležité si celou situaci představit z dálky. Mnozí lidé pochybují o tom, že existuje nějaká světová hodnota. V poslední době se prosazuje názor, že jsou to lidská práva. Je to náboženství? Osobně si myslím že ne. Proto se také na zeměkouli vytvořily separované kulturně-civilizační regiony. Evropané si za velkých nákladů stanovili své instituce a pravidla svého chování, která respektují a která řídí jejich život ve společnosti. Z jiného kulturního systému do Evropy nyní přicházejí lidé a je otázkou, co s tím. Je zde skupina, do které se chce zapojit někdo cizí. Na mikroúrovni by byl výsledek jasný: než by vás někdo přijal do party, prošli byste si zkouškovým obdobím a museli byste se podřídit. Myslím, že není pravda, že by na makroúrovni platila jiná principiální pravidla. Žádná intelektuálská nadstavba nebo umělá metamorfóza reality v podání některých západních myslitelů nezastíní přírodnost existence civilizace. Potvrzuje to i zapomínaný fakt, že zde nežijí jen ti muslimové, o kterých píší noviny. Jsou tu i ti, kteří do Evropy přišli normálně žít, pracovat a vychovat potomky. Ti druzí odmítají přijmout zásady evropského života. Ty jsou nyní takové, jaké je známe. Až tu bude 35% muslimů, situace může být jiná.

(Pokračování…)

[Novinový komentář] Přestože do parlamentních voleb nezbývalo ani půl roku, nově nastoupivší ministr zdravotnictví David Rath s razancí zahájil reformní kroky ve finanční džungli českého zdravotnictví.

Zdravotnictví, hrazené z veřejných rozpočtů ČR, se již dávno dostalo do neustále rostoucí spirály nákladů. O jeho reformu se pokoušel každý ministr, leč všichni ztroskotali. David Rath má výhodu v tom, že patří k nejlépe informovaným lidem v oblasti a že v diskusích se pohybuje jako ryba ve vodě.

V dosahování úrovně zemí EU je ekonomická situace ČR daleko pozadu za expandujícím “státem blahobytu”. Češi si stále nemohou zvyknout, že “There ain´t such things as free lunches” (čímž však nemám na mysli celé zdravotnictví) a že cesta opožděné modernizace je plná bolestivých reforem. Politici se potýkají s faktem, že pro člověka z ulice je nepřípustné, aby byl zbaven nějaké výhody (a free lunch).

To se projevuje v neochotě platit přijatelné paušální poplatky za vypsání receptu, návštěvu ambulance nebo noc strávenou v nemocnici. Lidé nesouhlasí s finančními stropy lékařů pro předepisování léků, protože se bojí omezení své péče. Zapomínají však, že farmaceutické firmy mohou vyléčit téměř cokoliv, ovšem za astronomické ceny. Například běžně předepisované léky na cholesterol. Mají určitou účinnost u určitého procenta lidí. Tato čísla jsou však překvapivě nízká, a ceny za takové léky překvapivě vysoké. A rozpočet ministerstva omezený. Proto je třeba hledat levnější řešení.

(Pokračování…)

Po celé ČR se šíří jasná zpráva. Paroubek se přetvařuje, nechce naše dobro. Lidé ho prokoukli, a dávají to najevo. Důkazem budiž následující snímek billboardu, který náhodou zachytila fanynka tohoto zápisníku:

Jak vidíte, lid český se odvážil k raubířství a rozhodl se neponechat nic náhodě. Tyto volby nesmí vyhrát levice.

Další inspiraci hledejte na volebníchfaktech.cz:

Pádné argumenty ze sborníku CEPu Registrace partnerství: pokrok, nebo nezodpovědné riziko potěší každého, kdo… kdo je proti tomu, aby byl přihat zákon o registrovaném partnerství. Doporučuji odstavce od Oldřicha Kužílka a Pavla Bratinky.

Milan Petřík

Jde o rozmazávání hranic mezim, co je “odvěký lidský institut manželství” a běžnými, neinstitucionalizovanými partnerskými svazky. Je to projev zpupnosti, nepokory, pýchy rozumu a vítězství sociálního inženýrství nad respektem k tomu, co je možno považovat za odnepaměti osvědčené uspořádání lidstva, ve kterém požívá speciální ochrany manželství a rodina.

Stát by se měl co nejméně plést lidem do života a měl by ustoupit všude tam, kde překáží. A s vytvářením nových zdrojů statutů a privilegií, které by byly srovnatelné s odvěkým institutem manželství, si neradno zahrávat.

Problém: výživné a zrušení partnerství, které oboje zavádí příliš moci státu a soudních řešení: kopíruje (výživné) nikoliv bezrozporné utanovení u manželů, ukončení svazku, institutu nejde zařídit dohodou, ale jen soudně.

Jiří Payne

Kdybychom připustili, že homosexuální menšina může vyvodit ze své existence právo na rovné postavení vůči rodině, musíme stejné právo přiznat i muslimpm, manželským trojúhelníkům a všem dalším. Říkáme tím, že stát nesmí poskytnout zvláštní postavení žádné skupině splňující společné znaky. (…) Předložený zákon s ostantativně klade za cíl vytvořit alternativu k rodině.

Stav člověka dosud uváděný jako svobodný/á, ženatý/vdaná se má rozšířot o registrovaný/registrovaná. Proč by ve stejné rovnostářské logice pro další menšiny neměl existovat stav vysvěceným řádový bratr-řeholník, řádové sestra-řeholnice, starý mládenec, milenka atp.? Jaký je důvod, aby se zvýhodněné právo dědit nezvtahovalo na milenky, mají-li ho mít regostrovaní partneři?

(Pokračování…)

Během návštěvy Tonyho Blaira, který přijel volební kampaň ČSSD, promluvil k lidu Jiří Paroubek. Stojíce vedle Blaira řekl:

Vítáme, že jsme tady před sebou viděli a vidíme tak významné osobnosti západoevropského sociálně-demokratického hnutí. Teď už jenom hlupák a primitiv může opakovat antikomunistické útoky na českou sociální demokracii.

Paroubek je sprosťák, protože řekl slova hlupák a primitiv a zatížil jimi všechny, kdo se opováží jej kritizovat za spolčování s komunisty, což je samo o sobě nelegitimní a sráží to politickou kulturu k úrovni republikánai Sládka.

Paroubek je neslušný, protože si jako pěšáka pro svůj předvolební útok vybral nic netušícího Blaira, který tak nechtěně asistoval nečemu, co by si sám doma nikdy nedovolil a s čím možná ani nesouhlasí.

Pro Paroubka je normální mluvit sprostě a urážet protivníky. Lidé snad dobře ví, že taková diskuse nikam nevede.

Paroubek je lhář, protože se srovnává se stranou, která je pro cyklisty jako Lance Armstrong, jiný ve výkonu i charakteru.

Prezident vrátil PS návrh zákona o registrovaných partnerech. Zároveň Gay a lebická liga (web) zveřejnila dokument, kde se snaží vyvrátit argumenty prezidenta.

Jak poznamenala Tereza Kodíčková z GLL v rozhovoru pro HN, už jsou tím všichni unaveni. Já ano.

Představte si toto tvrzení: “Uvažovaný zákon je špatný, obsahuje chyby. Někdo se ho za každou cenu snaží schválit.“

Pokud souhlasíte s první částí tohoto šibeničního tvrzení (tak jako já), musí vám ta druhá část působit jako kudla v zádech (jako mně).

Pokud odpověď prezidentovi vyvracví některé argumenty, nevyvrací ty základní. Těmi jsou odpor vůči adopci dětí homosexuály, pro jejíž pozdější přijetí tvoří zákon velmi dobré podhoubí, rodinné záležitosti a různé nedodělky.

Update 10. 3. 2006: Nechápu a nevím už asi nic. Ztrácím poslední opory. Může mi někdo vysvětlit, proč by neměli homosexuálové vychovávat děti?

Asociace pro mezinárodní otázky (web) uspořádala v Goethe institutu v Praze seminář na téma Dánské karikatury Muhammada: kde je hranice mezi svobodou projevu a respektem k náboženským symbolům. Pozvání přijali Tomáš Halík, Vladimír Sáňka (Předseda Islámské nadace v Praze), Petr Pospíchal (Předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání) a dalších 140 návštěvníků. V tomto článku chci vypsat zajímavé postřehy, které jsem zachytil v namáhavé pozici na papír (aneb kdo pozdě chodí, sedí obvykle na zemi).

Jako první chci světu sdělit první a poslední objektivní jev v tomto článku: když mluvil předseda RRTV Petr Pospíchal, šlo o tzv. řečnění o ničem. Za celou dobu neřekl k tématu nic zajímavého. Když dostal slovo, chytal jsem se za hlavu a počítal ztracené minuty. Bylo to samé jak už řekli kolegové nebo nechci, aby má řeč měla nějakou pointu nebo toto téma je jaksi bez konce. A tento člověk šéfuje instituci, která kromě jiného monitoruje vysílání a udělaju návrhy na pokuty za porušení zákonů (naposledy reality show).

Na semináři nezazněla žádná ostrá stanoviska k problému. Lidé mohli odejít jedině s rozporuplným pocitem, že muslimové něco chtějí, ale Evropané se nechtějí omezovat. Důvody a příčiny a postoje si slovutní diskutující nechali pro sebe. Ani největší akademik z nich nedal svým ovečkám lucernu na cestu. Nikdo neřekl, co je správné a co by Evropa měla dělat, nikdo kromě pana Sáňky (a i ten podával rozporuplná vysvětlení) neřekl nic konkrétního.

Přesto se našim slechům dostalo živé vody, a to v podobě několika velmi zajímavách (kontroverních) myšlenek, které najdete dále (u pana Sáňky).

Hned při úvodní sumarizaci problému opomněl moderátor zmínit fakt, že při transportu žhavého materiálu na Blízký východ došlo k jeho obohacení o výbušné, avšak v Evropě nezveřejněné karikatury. K těm se pan Sáňka později vyjádřil.

Tomáš Halík

Tomáš Halík se dobře poslouchá. Řekl, že na věc je třeba se úmyslně dívat z vícero pohledů, nejen z jednoho. Redaktoři by se měli omezit (uvědomovat si, co dělají) sami v sobě, protože zákonem něco takového stanovit stejně nejde. Jinak se stane, že někdo vyšle jiskru do světa, který je zneklidněn.

Proti idoletrii (toto slovo nevysvětlil, stejěn jako blasfémii; modlářství, modloslužba) je v křesťanské civilizaci masopust, který lidem připomíná, že jimi povětšinu roku horlivě uctívané věci jsou (jen) symboly. Paralelně k tomu lze stavět zákaz zobrazení Mohammeda a dalších proroků (aby je lidé nekarikovali a nezačali uctívat).

(Pokračování…)

Když jsem psal článek o sprostém slově kapitalismus, litoval jsem, že si ze semináře CEPu nepamatuji všechny jadrné výroky Karla Kříže na adresu vicepremiéra pro ekonomiku Jiřího Havla. Když jsem ale jeho příspěvek nedávno uviděl na webu, podivil jsem se, protože některé jeho výroky jsou ostrého rázu (a také vtipného).

Následuje poněkud bulvární výsek z textu Karla Kříže:

Tato socialistická vláda systematicky ignoruje historií nabyté poznatky, ignoruje učebnice, ignoruje doporučení ekonomů a jedná intuitivně i proti zdravému rozumu, pokud takové jednání ospravedlňují průzkumy veřejného mínění. To, čeho jsme v posledních letech svědky, vesměs nejsou racionální ekonomická rozhodnutí, nýbrž lidová tvořivost, ignorující byť i elementární ekonomická doporučení.

Mohli bychom říci, že pouze zvlášť nedůvtipného amatéra, natož stavitele, by mohlo napadnout postavit hráz přehrady naopak, tedy vypouklou stranou ven. Něco podobného ovšem dennodenně provozuje naše socialistická vláda.

Mohlo by se zdát, že kapitalistický systém (…) nebude potřebovat v České republice morální obhajobu. Ale jak vidíme, není nám to dopřáno. Důvodem je možná také to, že ekonomie se poměrně obtížně vysvětluje veřejnosti, a také některým ministrům.

Opravdu vždy mě fascinovalo, jak jsou komunistické a socialistické recepty – hlásané formálně vzdělanými lidmi - primitivní, a evidentně v rozporu se zdravým rozumem a elementární lidskou zkušeností. A fascinuje mě, jak dokonale dokážou ignorovat realitu. Prostě všichni vidí, že padá sníh a marxista-leninista, popřípadě socialista, řekne, že to není sníh, nýbrž fata morgána, nebo že je to peří anebo kusy vápna, a že on sníh viděl vždy pouze padat nahoru a že také potoky a řeky tečou do kopce. A lidé chodí pozpátku. A „vědecky“ vám to bravurně zdůvodní. A pak vás nechá zavřít.

(Pokračování…)

S několika kamarády jsem intenzivně řešil otázku podpory zákona o registrovaném partnerství (návrh zde). Došli jsme ke stejnému závěru, a to, že navrhovaný zákon nepodporujeme, ba přímo se nám nelíbí a nesouhlasíme s ním. V tomto článku chci osvětlit argumenty, které mě vedly k odmítavé reakci. Jde o základní právnické chyby, (ne)úmyslná zpětná vrátka v zákoně, odmítnutí adopce. V druhé části článku vyjádřím podporu uznání day-to-day ulehčení pro registrované páry, které by však mělo být provedeno tak, aby zbytečně nezatěžovalo právní řád a neoprávěně neprivilegovalo určitou skupinu, tj. obecnými specifikacemi (via Martin).

Není ostuda vzít si inspiraci jinde a proto z vlastní zkušenosti doporučuji tyto články:

• proti: Václav Klaus (zdůvodnění prezidentského veta) a Petr Mach
• pro: Jakub Patočka
• znění navrhovaného zákona a důvodová zpráva
• Update 9. 3.: Deset omylů pana prezidenta

Základní právní chyby

Zcela dostatečným argumentem, proč zákon vrátit a nechat přinejmenším přepracovat, je to, že navrhovaný zákon obsahuje závažné základní chyby: nejasná vyjádření a zadní vrátka (ba přímo klíče k vrátkům do vyšího levelu možné interpretace zákona), lživé tvrzení atp. Bylo by tedy lz říci, že zákon je nekvalitně napsán. Zároveň nás však může napadnout, že ona nekvalita je intence jeho autorů, jejímž jádrem jsou pozdější úpravy zákona nyní neuvažovaným směrem.

(Pokračování…)

V tomto článku bych rád vyjádřil nepochopení smyslu dokumentu typu Super Size Me, který v současné době běží v amerických kinech. Režisér a scénárista Morgan Spurlock se rozhodl, že se po 30 dnů bude stravovat jen a jen v provozovnách firmy McDonald’s. Výsledek? Zhoršený zdravotní stav včetně stížností partnerky na sníženou aktivitu partnera v posteli.

Výtku dokumentu a vůbec všem podobným záležitostem asi není třeba rozepisovat. Jsem svobodný jedinec, který ví, že má svoboda nemůže existovat bez mé osobní zodpovědnosti. Dle mého názoru nemůže rozumný člověk sledovat onen dokument než s nechápavým výrazem: kdo tam toho pána nutí chodit?

Co Amík, to pašík

Američané na tom zdravotně nejsou nejlépe. Dvě třetiny dospělých lidí tam trpí nadváhou, stejně jako 37% mlaďochů. Výjimkou není těžká obezita. Navíc jsou zámořští kamarádi ostatnímu světu pro smích, protože pro ně není problém zažalovat McDonald’s za to, že jim jeho strava způsobila obezitu a zdravotní problémy.

Update (po diksui v komentářích, zejm. díky Danielovi): upozorňuji, že film jsem neviděl, ale z toho, co jsem zatím četl, se domnívám, že autor kritizuje firmu McDonalds. Z toho v tomto článku vycházím. Na film se však radši podívám. Unáhlenost škodí.