Každý rok znovu a znovu… je třeba začít sportovat. Každý rok jsem čím dál tím tlustší. Tedy… jsem stále ve vynikajícím shapu, ale jsou oblasti na mém těle, se kterými bych se chlubit nemohl. Takže je třeba zase začít sportovat. To je první důvod. Druhý důvod je ten, že … no už se to zamotává. Jaksi člověk hledá v životě uspokojení. Ale kde ho hledat. Ve škole? Jo, to není od věci, já se hrozně rád zavřu do knihovny a čtu si a vzdělávám se. Ale to člověka omrzí. Po zkoušce z matematiky jsem si vždycky říkal, že jsem king, ale už druhý den ráno bylo vše jako dřív. Nebo je to v práci? Možná je třeba si najít zaměstnání… Asi to v tom trochu bude. Každopádně uspokojený se cítím, když buduju. Hovnivál taky buduje. Já jsem třeba vybudoval … no zatím jenom internetové stránky, v dětství bungry v lese. Opravdové budování nechám na později, teď budovat nejde. Takže si musíme hledat uspokojení jinde. A co je o uspokojení? To je, když už vám to stačí. Mnozí ví, že uspokojení lze dosáhnout docela rychle každý den, ale to je krátkodobé. Takže já se třeba cítím uspokojen po sportovním výkonu. Nebo spíš… bez něj se necítím dost uspokojen. (Měl bych to smazat, ale už je to tolik řádků…)
Takže znovu. Já velice hodně uznávám ty, kdož sportují, kdo se překonávají. Někdy bych děsně rád zvládl Ironmana a tak podobně. Přijde mi nekonečně sexy jezdit na kole rychle. To samé s čímkoliv - běh, plavání, … ale třeba stolní tenis už tolik ne. Ostatně, propagovali to staří Řekové a říkali tomu kalokagathia. To jest udivit hlavou i tělem. Ale pozor, ono to také znamená něco s harmonii (těla + duše), vyvážit všechny složky. Jenže to je v dnešní době nebezpečné. Zkoušet obsáhnout v hlavě a těle vše, co existuje, vytěsní jakoukoliv specializaci a vy si nikdy nevyděláte víc než málo peněz.
Tak jako mám jako své oblíbené heslo Two things fill the heart with delight; the starlit sky above, and the moral law within, tak také jsou pro mě sportovci pokračovatelé bájných hrdinů a héroů, jako byl například Mel Gibson ve Statečném srdci. No a nejradši mám ty sporťáky, ke kterým sám náležím, to jest vytrvalostní sportovce - cyklistika, TT, běžky, běh (a sjezdovky).
No a já… brzo mi skončí zkouškové, doufám, a já už nebudu mít výmluvu, proč musísedět celý den u stolu. Takže jsme si stáhnul nedokoukané díly Jamese Bonda (taé vám puká srdce radostí, když slyšíte úvodní znělku?) a už se těším,až sednu na ergometr a budu sledovat filmy a přitom šlapat okolo 200 W (časem více, ze začátku méně).
A pak to půjde ráz naráz, pokud mě tedy nezaskočí Sociál či bakalářka. Řeknu vám, cyklouši jsou děsný zvířata. Ale oni musí být. Onitotiž tvrdě trénují. Představte si, že byste mlěi jet sto kilometrů průměrnou rychlostí 32 km/h, nebo sto kiláků v lese. Nemožné, že? Nebo 190 kiláků taky docela rychle. Musí se na to několik let trénovat a pak je to dobrý. Je jasné, že se zde chlubím, ale dovolte mi tu chvíli oproti slíbeným hodinám a hodinám čumění do silnice :).
Asmaozřejmě se děsně těším na projížďky s Evičkou a v létě, v létě možná provedeme něco velkého s Mášou.
Recent Comments