Tag Archive for 'ČSAD'

Smrt v očích

Bllob

Dnes jsem jel do Prahy autobusem ČSAD v 15:40 ze Sokolova. Zážitků jsem během cesty potkal požehnaně. Čím začít? Asi tím nejhorším. Na sedadle č. 42 seděl objekt, který připomíná oživlou Národní knihovnu, o které se tolik diskutuje. Já měl číslo 43 a v okolí nebyla volná jiná sedačka, a tak jsem zaplul mezi okno a ten blivajs. Těžko mi bylo v zatáčkách. Obejkt byl gelovitého charakteru, něco jako pytlík plný vody, a tak jsem k každé zatáče dostal šťouchanec od vlny plné bujných tukových buněk. Nezbylo mi než se mačkat se na sklo. Později mi začalo vadit, že si onen objekt pouštěl hudbu do sluchátek příliš nahlas. Na žádost o ztišení hudby obvykle každý reaguje pokorně, leč tento hnus opáčil “Prosím?” a po zopakování žádosti mi z pohledu hnusu bylo zřejmé, že ono “prosím” mělo ten druhý význam. “Pokud Vám to vadí, přesedněte si.” oznámil mi hnus a rozhlédl se po autobusu nacpaném po střechu. Nic nezmohly mé poznámky o tom, že je slušné nerušit ostatní atp. Nejhorší je srážká s blbcem, říká klasik. Ještě horší je ale srážká s blbcem, který je tlustý jako vytahaný pytel na brambory a který je úplně mimo. A pro zajímavost dodám, že to byla snad i ženská.

No ale ještě předtím jsem se úspěšně odstal do autobusu a uviděl jsem Lumpyho, jak je u pana řidiče. Do Varů, řekl a hend dodal, že se slevou ISIC. Pozdě, opáčil řidič. Lumpy se ale projevil jako správný ne-Čech: “Mám právo na tu slevu, takže mi ji dejte!”. Byl jsem hrdý. Ale řidič znovu že ne. Lumpy mu řekl, že si tedy vezme dražší jízdenku, ale že si bude stěžovat. Jenže to si řidič stoupnul, napřáhl ruku a řekl rázně: “Vystupte si.” Brno je Brno, a tak se Lumpy podvolil a nastoupil s omluvným výrazem.

A třetí věc je, že řidičovi asi ruply nervy. Celou cestu jel jako blázen. To už je druhý řidič ČSAD KV, na krerého jdu psát stížnost. Napíšu jim asi tohle… že řidič měl při řezání zatáček pomyslet na to, jak stráví zbytek života za mřížemi, když zabije desítky lidí. Vzadu nějaké ženské pořád hekaly “to je hrůza, panebože, jezusmarjá”. Kdybych neseděl mezi hnusem a oknem, asi bych se ho šel zeptat, jestli plánuje rituální smrtící obřad.. že bych si radši vystoupil.

Takže: nechť nepříjemných spolucestujících ubývá a nechť je ČSAD zprivatizováno.

Praha - Vary

Praha-KV dle HN. Vražedná rychlá jízda .

Jedeme si takhle z Prahy do Sokolova. Ráno jsme opačným směrem jeli za 1:19 h (čerpací stanice Bodurek - viadukt za Hostivicemi), ale teď odpoledne to bude horší. Jedeme tedy Hostivicemi a míříme do Jenče, za níž už je dálnice. Jede se krokem, předjíždět nemá smysl. Na silnici jsou hrozné koleje. Okolo se staví nové kolonie rodinných domů a sklady, takže je na co se dívat. Konečně přichází vysvobození v podobě dálnice. Nastavujeme stabilní rychlost 160 km/h, občas o něco více. Tahle dálnice ale není žádná obyčejná dálnice. Je to na ní nebezpečné, protože v pravých pruzích jsou občas díry a koleje, před a za mosty jsou prohlubeniny (takže si můžete skočit jako Carlos Sainz). Dálnice ale za chvíli končí. Snižujeme rychlost na 110 km/h a vjíždíme na E6, kde bychom rádi jeli standardní rychlostí okolo 120 km/h. Leč, na šestce se to podaří málokdy, protože je zasekaná auty. Někdy je tam aut tolik, že předjíždí jen hloupí lidé (do Sokolova stejně přijedete maximálně minutu za nimi). Následuje zatáčkovitý úsek lesem, do jedné zatáčky je tam třeba vjíždět opatrně, 90 km/h je OK. Projedeme Řevničov a Krušovice. V nich lze provést pěkný trik: na výjezdu je vyznačený pruh pro odbočování doprava. Do něj najedete, zrychlíte a můžete se opět zařadit doprava před pomalíky (to samé lze udělat např. za Horami při cestě z KV). Pak se jedeskrz několik obcí, mezi nimiž jsou často dlouhé rovné úseky. Ty jsou pro řidiče a jejich nervy vysvobozením, protože se tam často podaří předjet pomalíky, co jedou ani ne 90 km/h. Automobily s výkonem od 100 koní výše tam bezpečně mohou jet 110 km/h. Když se však přiblíží k některému z mnoha úseků s kolejemi, dírami či extra velkými dírami, je vhodné zpomalit. Standardem českých silničárů je neoznačování děr, neoznačování vyfrézovaných schodů, které trhají nápravy, ponechávání děr na silnicích, jak dlouho to je možné a tak dále. Kupříkladu před Lubencem od KV je několik m2 děr, kde autobusy SA téměř zastavují. Označeny nejsou. To samé před Petrohradem. I z tohoto důvodu se mohou nováčci na E6 cítit jako v džungli. My ostatní už jsme ale zvyklí. Za Lubencem jsou pak extra dlouhé rovné úseky a také několik dvoupruhů. Opakuji, pokud je aut moc, předjíždět se nevyplatí. Z Lubence se frčí 120 km/h a na táhlém úseku před Bochovem se jede, co to dá. A stejně je to až do Varů, kam z Bochova vede nová, kvalitní silnice. Z KV do Sokolova se předjíždět téměř nedá, takže to chce klid. Naštěstí už je částečně funkční obchvat Varů.

Řidiči to na této silnici mají těžké. Je na ní spousta děr a kolejí. Má nedostatečnou kapacitu a auta narozdíl od vody v trubce při větším tlaku nezrychlují, ale spíše zpomalují. Řidiči jsou vynervovaní, protože se jede pomalu.

Už aby stála ta dálnice. Začátkem týdne jsme jeli do Německa kus za Norimberk. No a to je zase na další článek. Jednak ty dálnice. Jsou všude, jsou rychlé, jsou skvělé, jsou božské. Asfalt kdekoliv tam je lepší než kterýkoliv asfalt v ČR. Tohle nechápu a asi bude chyba v zadavatelích veřejných zakázek v ČR, že jim nevadí silnice s asfaltem, která se za 2 roky musí znovu opravovat (viz záplaty na rychlostce okolo Chebu, vybledlé bílé značení na okruhu Varů). Na státovkách je tam klid, řidiči jedou relativně proti ČR pomalu. Trávníky okolo silnic jsou jako na golfovém hřišti, města nehyzdí reklamní cedule, všechno je hezké, lidé milí… achjo, radši konec.

Ps. Co se mně jako řidiče týče… pomalu nejezdím, ale strach mám a nebezpečný nejsem.