Radek: lost in Prague

Radek o prázdnináchJistě všichni dobře víme, že přechod do Prahy z malého města (jako např. ze Sokolova) nebo přechod z metropole západních Čech (z Kynšperka) nebo z ostatních měst okresu, je poměrně velká změna. A jestli si všichni myslíme, že s tím máme problémy, tak jsme na omylu! On totiž existuje takový typ lidí jako je Radek…

Tito lidé mají s takovou změnou úplně jiné a mnohem složitější potíže. Např.: Radek žije v symbióze s přírodou a hovězím dobytkem, je zvyklý na 1 kostel a 3 domy v obci a je doslova odříznut od civilizace. (Nejhorší to prej bylo v zimě, kdy musel vstávat ve 2h ráno a lopatou si razit cestu až někam k Sokolovu. Časem to ale vychytal a vstával až ve 4h ráno, protože zapřáhl pluh za krávu a razil si cestu snadněji. Takže pokud jste spatřili parkovat u gymplu místo kola krávu, tak konečně víte, proč tomu tak bylo.)

Takový typ lidí chodí po Praze s otevřenou pusou a bloudí, protože to je pro ně něco neuvěřitelného. Paneláky přirovnávají ke králíkárnám a davy lidí ke stádům zvířat, která se ženou za svou obživou. Metro je pro Radka osmý div světa, protože se mu tam tak líbí, že nikdy nedojede tam kam chce, protože se kochá dojmem z toho, jak je svět moderní.

Když jel Radek poprvé metrem, tak potřeboval na Muzeu přestoupit z linky C na linku A. Muzeum však přejel o 1 stanici a musel se vrátit. Tak učinil a nyní už byl pevně rozhodnut přestoupit na to Áčko. Jak? Přešel, úplně v klidu jenom přešel na protější kolej a razil vstříc své vysoké škole. Asi po 2 zastávkách postřehl, že je stále unášen linkou C a že tudy mimochodem před chvílí projížděl. Konečně mu došlo, že přeběhnutí na druhou stranu nástupiště asi nebylo správnou volbou, a musel se opět vracet na Muzeum. Tady se poprvé seznámil s panem Eskalátorem, a i když z něj měl evidentní strach, tak se nakonec dostal tam, kam potřeboval a dorazil v pořádku, i když s „velmi malým“ časovým zpožděním.

Po několika dnech mě na přednášce probudili SMS od Radka a psal, že zase nestihl vystoupit a přejel 1 stanici. A prej by se sebou měl konečně něco začít dělat.

No, kdyby se mu to ale stávalo jenom v metru…

Když jsme razili busem ze Strahov open air festivalu, tak Radek opět (překvapivě) nevystoupil a místo na Malovánce vylezl o 1 zastávku dál. Málem ale nevystoupil ani o tu blbou 1 zastávku dál, protože ho skříply zavírající se dveře. Radek, povzbuzován podnapilou osádkou autobusu se ven přece jen vyškrábal a když se dveře konečně zavřely, tak se ozvalo, že to byl na 100% kapsář a jelo se dál. A jestli se Radek dostal na kolej ještě tu noc? Nevím, ale věřil jsem, že existují lidé, kteří mají pochopení pro chlapce ztraceného v Praze.

Mějte se všichni – čus Vujo

5 responses to “Radek: lost in Prague”

  1. Radek

    tak k dalším problémům bych rád přidal to, že jsem se dnes opět šeredně spletl v menze.

    Poprvé před čtvnácti dny jsem si vzal špagety s masem. jenže to maso bylo nějaké pórovité, měkké, suché, prostě hnus… jo, bylo to tzv. sojové maso, což jsem nevěděl. No a dneska, po desetiminutovém čekání ve frontě, opět nechutný omyl. Takže bacha na jídla pro vegetariány :).

  2. Máša

    Hej, ta menza, to znám!!! Dnes jsem tam přišel, viděl „sojová čína“ a skoro utíkal zvracet, taky už jsem to totiž jednou vyzkoušel, ale je pravda, že jsem věděl, co si dávám, jsem to chtěl zkusit, ale už nikdy víc!!!

    Jinak jsi Vujo skoro romanopisec, smekám…

    To přejíždění je teda už docela dobrej omyl, ale přestup taky, dneska jsem vyjel výtahem ve stanici muzeum přímo na ulici, i když bych dal život za to, že tam byla červená šipka C!!! Ale je to podle mě docela zvláštně značení, chce to plnou soustředenost, aspoň pro nás, dítka z vesnic…rád bych podotknul, že myslím hlavně KB, Kynšperk, Dolní Rychnov, Habartov a Sokolov

  3. Radek

    Tak ještě jednu strašnou věc, která se musela stát zrovna mně. really lol.

    Nejdříve tento komentář a pak přímo na věc tenhle.

  4. #13

    Radku, neříkej ti kamarádi „ohnivá prdel“?
    Ad problémy s metrem: Jste telata :).

  5. Máša

    to 13: a ty náš pasák?:-)

    to Radek: jako Maurice Green byl „dělová koule z Kansasu“, ta ohnivá prdel ale taky není špatný, pouvažuj o tom:-) ale tohle je spíš něco jako druh zoufalosti, nemá to s orientací co dělat

Okomentovat článek

Radkův zápisník

Weblog studenta: já, svět a kamarádi. Píše Radovan Fišer (*1985). Původně populární webová stránka je nyní na cestě do křemíkového nebe.