Radary

Ekonomický klub Mladých konzervativců při VŠE uspořádal další seminář na atraktivní téma s atraktivními hosty. Mluvilo se o radarových základnách v ČR – ano/ne. Hosty byli Milan hamerský (předseda liberálního Institutu Karla Havlíčka Borovského), Roman Joch (předseda konzervativního Občanského institutu) a Jan Tamáš (předseda Humanistické strany a mluvčí Iniciativy „Ne Základnám“).

Původními hosty měli být Alexandr Vondra (nemohl se uvolnit ze státnických povinností) a Lubomír Zaorálek, jehož asistent si spletl VŠE s VŠB (Ostrava). Kéž to tam Luboš hledá dodnes.

Na semináři jsem si pečlivě všechno zapisoval, takže sem přepíšu to, co mě zaujalo nejvíce. Celý seminář měl kvalitní úroveň, diskutující na sebe reagovali, z publika zazněly kompetentní otázky. V aule v Rajské budově bylo skoro plno a seděli tam zástupci obou názorů. Problémem bylo, žese málokteří doazující představili, jinak vše úplně OK.

Pan Tamáš argumentoval tím, že tak jako neprůstřelná vesta zločince je de facto útočná zbraň, tak i obranný radar může roztočit spirálu zbrojení, která vede do záhuby a je zbytečná (např. vládní výdaje na armádu). Jedině cesta odzbrojení je prý cesta k míru a bezpečí. Připomenul, že politici občanům neříkají, proto komu je bude radar bránit a proč tu vlastně je.

Nyní popořadě

Pan Kamberský, klasický liberál, požadoval rázné prosazování názorů NATO. Chtěl by sem nejradši umístit leteckou nebo jinou základu USA, nejradši tu, co je nyní v Německu. Hrozí údajně vystoupení USA z NATO, čímž by se z tohoto spolku stal spolek přátel diskuse. Pak řekl, že by se radši bavil o smlouvě o umístění radarů (ta ale ještě není). Tato smlouva musí být důstojná;odmítá například beztrestnost US vojáků (jako je tomu v Itálii). K referendu řekl, že jeho hrozba donutí konečně politiky a veřejnost o záležitosti diskutovat, a to je to nejdůležitější.

Pan Joch předvedl grandiozí vystoupení a svými ostrými argumenty potěšil příznivce a nasupil odprůrce. Řekl, že dnes je to poprvé v dějinách, co politici al idé navrhují, aby byl lid a stát ponechán naprosto bezbranný. Řekl, že argument odpůrců atomovýh bomg o tom, že tyto bomby mají odstrašující efekt, je jejich poslední kredibilní a jakžtakž racionální úvaha. Nefunguje totiž u těch vládců a lidí, „co nemají jeden život, ale více životů, heroické životy, ke kterým se přejde potom“. A zeptal se: „A chceme zjistit, zda k nim Ahmadínedžád patří?“ A rovnou si odpověděl: „Ne!“ Pak řekl, že takový Fidel Castro v době Kubánské krize prosil Chruščeva, aby USA zasadil atomovou ránu, i za cenu obětování Kuby.

Pan Tamáš mluvil na můj vkus málo přesvědčivě a příliš mítinkově. Podivoval jsem se, že i dva zbývající mluví nějak divně – opakují slova, říkají jednu a tutéž věc třemi různými slovy za sebou, dělají význěmné pomlky. Myslím, že podobné přesvědčovací finty snižují důvěryhodnost předneseného a mně osobně velmi vadí. Pan Tamáš tyto praktiky provozoval nejčastěji, a přitom byla jeho řeč nejméně přesvědčivá. Celek pak mohl působit komicky. Jeho přednes měl přesto ohlas a nastoloval argumenty, které nutily k zamyšlení.

Začal porovnáváním výdajů na zbrojení, pak vypočítal, že každou minutu umře někdo ve válce. Pak řekl, že v Evropě je 500 US jaderných hlavic a že by to chápal v době Studené války, ale ne dnes. Pak řekl: „Já si mylsím, že ta situace je vážná. Otázka je, co s tím budeme dělat.“ Připomenul, že obrana může být zbytečná, jestliže existuje kufříková atomová bomba (a ona existuje). Dále argumentoval: „Jak víme, Severní Korea zaútočí přes Pacifik. Írán, víme, nemá a 10 let mít nebude zbraně, které by ohrozily USA a nás.“ Pak řekl zajímavou myšlenku o tom, že riziko tu vlastně není, protože jinak by už dávno reagovaal česká armáda, česká vláda a EU, a že tedy jde o výmysl USA.

Potom se s výraznou dikcí zeptal: „Kolik zemí za posledních 10 let napadl Írán a Severní Korea?“ Pak odpověděl, že žádnou. Na jistou otázku z publikaodvětil: „…kdyby vám ale taková bomba spadla na hlavu, asi byste se nesmál.“

Pak připomenul rozpornou situaci, kdy i v roce 1968 bylo 75% obyvatelstva proti vstupu cizích vojsk na české území.

Otázky a odpovědi

Pan Joch se přiznal ke svým vojenským choutkám (nadsazeno); při odpovědi na otázku, zda zbožňuje Bushe: „[také mi vadí řada věcí!] Že nic nedělá s Čínou, Sýrií, Severní Koreou… Já Bushovu zahraniční politiku rád nemám“. Pan Joch dále řekl, že útok na irák byl úspěšný v tom, že odradil zlé režimy spolupracovat s Al Kajdou a podobnými. Nesouhlasí s vývozem dmeokracie, je pro asijskou cestu (např. dozrání střední třídy). Ve světě je po Iráku údajně lepší situace a v Iráku samotném si to zkazili sami Iráčané.

Až později pan Kamberský nepřímo odpověděl na zapomenutou otázku o tom, že radary jsou obrana ne našeho státu, ale obrana USA, a někdy později teprve naše. Řekl, že pokud by ve smlouvě nebylo, že nám USA pomohou jako jedněm z prvním, tak to máme samozřejmě odmítnout.

Pan Kamberský nechce referendum, ale jelikož se tu o radarach nemluví, chtěl by ho, protože stimuluje diskusi (“fatálně se tu nevede diskuse“). Nakonec by referendum skutečně risknul.

Pan Joch přirovnal případný vstup US vojáků vstup vojsk Varšavské smlouvy k „dobrovolnému očkování proti žloutence a brutálnímu znásilnění“. „V obou případech je narušena integrita těla, ale nesměšujme to,“ řekl.

Na srgument o Darwinovi a válkách již v Lovcích mamutů řekl pan Tamáš, že stojí za to snažit se o svět bez válek, Beze snahy jako je tato by nevolily ženy ani černoši a lidé by nelétali na oběžnou dráhu (zde se vyskytlo ono hromadění slov jendoho významu… „létáme již k jiným kontinentům, planetám, na oběžnou dráhu, tam a tam…“).

Z publika zazněly vtipné hlášky: „Kdy to ještě byla demokratická vláda“ (o USA, pan Drbohlav). „Možná by bylo lepší poradit se s lékařem“ (o mesianistické teorii pana Jocha). „USA jsou hodně zahleděné do sebe, takže svět moc neobtěžují“ (pan Kamberský). K panu Jochovi: „…infiltrujete je a infikujete je, tuto akadmeickou půdu a toto auditorium…“ – ano, někdy je to legrace. „Tyto vaše teorie jsou i na osobní diskusi mimo toto plénum, pane Jochu.“

Můj názor

Lidé diskutují o efektech radaru, o výhodách a nevýhodách, ale skutečnost bude úplně jiná, to si myslím. Jsem v mnoha ohledech agnosticista. Proto k problému přistupuji s odstupem a říkám si, že to je stejně jedno a nakonec proč ne. Spíš bych ocenil, aby se začalo jednat o tom, jaká má být česká armáda (té se vysmíval pan Kamberský), vztah k Rusku, k referendům. Nelíbilo by se mi, kdyby tu byli beztrestní US vojáci. Jak vidíte, můj názor není vytříbený.