První dny ve třetím ročníku gymnázia

Je to mnoho, co byc chtěl napsat. Je to důležité a někdo by to měl zapsat ? jenže jak to zvládnout? Budu psát o svých dojmech. A bolí mě záda, nejspíš z neustálého sezení u kompjůtru, tak bych neměl zdržovat. Těšíš se do školy? Jak je laděn třeťák, co pocity z maturity a VŠ? Co první hodiny seminářů (povinně volitelné předměty, dva)? A jaká byla hodina filosofie na ZSV? Jaká je úroda v prváku? Co Bouda, Žeňa, ti čtvrťáci, jak se jim daří, co říkají na maturitní ročník? A profesoři jsou snesitelní? Učí dobře? A generální správce budov, neruší? Chtějí lékárničku? A co Jan Tleskač, co on na to říká; a co ona, slečna prof. Křížová?

Do školy jsemse netěšil, protože poslední dva týdny doma jsem jen jezdil na kole, učil se a četl a pracoval na PC (ano, pracoval). A kdo by se pak těšil do školy, kde jednak číhají i nepříjemné chvíle s kolegy studenty a vše co s tím souvisí, a jednak ? a hlavně ? tam číhá český školský systém. To je hydra, která pojme do svých drápů každého a zpracovává ho, naprosto účinně brání rozvoji českých dětí, aby dosáhly na úrověň těch britských. Když tuším, jak moc tam budu biflovat zbytečné věci, jak si je s odporem budu rvát do hlavy, abych dostal tu bezcennou jedničku. Jak budu myslet na Emily. Dál, jak budu myslet na Emily a na školu, jakou má ona a její kolegové ze západních krajin. Jak jim budu závidět a jak budu nenávidět ty špatné české politiky, ze kterých je mi permanentně zle. Už abych je vystřídal, shity!

Spolužáci jsou OK (relativně). U prof. Prokopa jsem byl právě kvůli školskému systému (říká, že je to kvůli přijímačkám na VŠ a že za první republiky to bylo pro studenty mnohem lepší). Také jsme mu sdělil mé a naše obavy ohledně výuky jazyků zahraničních lektorů. I já sám bych uvítal větší dril na slovíčka ? on totiž není ani malilinkatý dril. Za tři roky slovíček v hlavě utkvělo žalostě málo. To je první jazyková věc. Druhá je ta, že si mnozí stěžují, že je lektoři nebo prof. Moravcová nic nenaučí. Jsou to exempláře těch, co do školy chodí neradi, co neví, jak je důležité se něco učit, co prostě nejdou ráno do školy s tím, že jsou zvědavi, co jim který učitel vysvětlí, co jim hodnotného odkryje a jak dobře je to naučí. Nejsou rádi, že mají tak obrovskou šanci naučit se nyní nové věci. Jsou to hlupáci. Neví, že lektoři a mladší učitelé vyznávají novou metodu: ?Jestli chceš, tak tě naučíme.? Tak nějak to může znít. A smysl je jasný: uč se. Nebuď učen. :) (To jsem ale filosof.).

Kritizuji své spolužáky za to, že jsou pro každé odložení písemky a zkoušení. Že nechtějí, abychom na francouzštině psali každou hodinu písemčičku na několik slovíček. Že jsou to outsideři, vedle kterých se ostýchám stát a kteří mě uvádějí do rozpaků. Sebevědo,í je nutné! Sebevědomí jako sebeuvědomění, cenění si sebe samého. A někteří to nezvládají. Dále mě štvou tím, že při hodinách často mluví nahlas a já neslyíšm výuku. Omezují mě. Taky mě štve, že jich je vedle mě tolik: jsme pro menší třídy. Aby to nebylo jako frontální výuka typu ?kvantita vs kvalita?.

Je jasné, že mi jde o vaše uvedomění si těchto problémů, takže dle toho píšu. Pro ty méně chápavé, kteří ještě nepřeskočili tento odstavec: ne každý je takový, ne vždy jsou ti postižení takoví = stává se to.

A profesoři. Jenom předznamenám, že seminář je něco speciáního. A výuka. Oni za to nemůžou, já vím. Jenže: chybí mi ve výuce vlastní iniciativ astudentů: jejich práce (měli by psát, např. v dějepisu, o daném problému eseje ? a tak podobně v dalších předmětech). Najednou se mi nedostává slov ? možná naše výuka není tak špatná. Jenže působ na mě silná konfrontace při hodinách seminářů a angličtina s lektorkou (Ms. Whittle). Možná bych vyžadoval jen náročnější výuku, ale náročnost zde opravdu není objem sešitu. Hesla, která s mi dříve zdála bez obsahu, kýčovitá, jen bezmyšlenkovitě importované, jako je práce s informacemi (to je ukrutně široký pojem), vyhledávání informací, práce s projekty, eseje atp., to už mi hloupé nepřipadá. Student by měl být více samostaný, měl by se sám vyjadřovat k dané věci, sám o ní bádat a hledat informace ? ak ji nejlépe pochopí. Taová výuka, v ideálním případě, by byla však velmi náročná (např. časově). Přes den by člověk msuel být v knihách, pak by psal, nakonec se učil?

Dobře, nechme to. Nyní bych rád pohovořil o seminářích a o tom, jaký mám pocit na konci seminářové dvouhodinovky (prozradím, že je to jungovský archetyp spasitelnosti sebe sama i světa okolo sebe. To nám vysvětlil prof. Kašpar a ZSV a mně se to velmi zamlouvalo). Mám seminář z angličtiny a matematiky (přijímačkové předměty na VŠE). Prof. Vaňková a prof. Bouška. Ve vém oboru to nejlepší, co je ve škole k mání, a napadá mě, že bych mohl zahrnout i nějakou geografickou jednotku: okres? To je jedno. Na hodinách jste ujištěni o tom, že blbosti vám do hlavy hustit nebudou (?Tady se středoškolská matematika učit nebude.?). A oba jsou ?vynikající lidé?. A pan Bouška je trochu jiný :o), a všichni z něj mají velký respekt.

Matematika: prof. Bouška pochází z fyzikální (a tedy matematické) rodiny. Teoretickým fyzikem se to jen hemží. Dále dvě věci: náročná výuka a jeho pocity a myšlenky. První hodinu semináře nám pan profesor rozprávěl o tom, jak by měla fungovat česká ekonomika, že je potřeba znovu získat generaci technicky schopných inženýrů, kteří vynahradí nedostatek surovin a vynaleznou vynálezy. Zdůraznil, že jsme to my, kdo si musí uvědomit, že je to na nás. ?Bankéři bohatství nevytvoří?? Jako velcí mužové, i prof. Bouška má rád ženy. Na semináři jsoi tři slečny a on nám o ženách často povídá. ?Máme hezký holky, jenže ty jaksi vyvážet, zhodnocovat nemůžeme..? prof. B. působí velmi inteligentně: věřte, nemluví do větru.
A jak učí? Tak, že po hodině si na běžné hodině matematiky s martinem připadáme jako v třídě, která je evidentně příliš veliká (počet lidí), takež výuka je jako pro prvňáky (styl výuky). Prof. B. nám nabídl schůzky v matematickém klubu ve čtvrtek po škole, kde jsou tře´táci a maturanti, on a občas přijdou ti, co byli přijati na VŠ. Starší individuálně učí ty nové. Slyšíte? To je podstatné. Počet je tedy omezen počtem a výuka je vskutku královská. Termíny jako ?diferenciální, vektory, separace, vyšší matematika, učivo vyšších ročníků VŠ, vínko? zní mýma ušima ještě teď. Učíme se rychle a tvrdě. Předpokládá se znalost a já mám strach.

Angličtina: na první hodině jsme byli zasypáni hromadou nových slovíček. To, po čem jsem toužil, je tu. Nééé! ;) Slyšíme tm britskou angličtinu, ne americkou jako poslední tři roky (když máte brita a američana, rozdíl pozná každý, nejspíš i hluchý ? podle gest). Probíráme dle támat, máme taové projekty. Už mě nebaví psát, tak říkám: modlím se, abych významu těchto hodin dokázal přiřadit odpovídající čas a využít jej: a získat tak špičkové znalosti. Bike must go away, now. Really?