Poslední měsíce trénuji a situace se vyvíjí tak, že mě potkává osud Prométhea. Je pro mě téměř nemožné najít aktivitu, po níž bych byl unaven. A tak jsem věčně smutný.
Přiniáší to i sociální potéže. Na sjezdovkách jsou všichni happy, protože mají dost. Já ne – chci jezdit více, oni ne. To samé při čemkoliv. Spokojený jsem v tomto ohledu jen se souputníky cyklisty, kteří mají chuť jít dál.
Stačilo by trénovat ještě více – abych byl unavený, ale to žádá množství času, který nemám, a také odolnou psychiku, kterou ale částečně mám.
Ozvěny