Dnes jsem se vyboural v autě. Naše postarší Mondeo jeden strom políbilo a s druhým si podalo ruku. Stalo se to ráno po zasněžené noci na silnici, kde by v curlingu padl světový rekord. Na cestě za E. Pospíchal jsem víc, než je zdrávo. Správný postup měl být, že jsem měl jet na trojku čtyřicítkou, ale já měl možná čtyřku a na tachometru o něco víc. Nevím proč. Podcenění situace… uvažoval jsem totiž, že je tam vrstva neuježděného sněhu, trochu prašanu, a v tom auto drží. Já ale po zatočení jel úplně rovně. A bylo to ráz na ráz. Před nárazem, říkal jsem si vždycky, je třeba dát ruce na stehna a jazyk za zuby. Než jsem si tohle připomněl, už mě to bezvládného házelo ze strany na stranu, až jsem se dokymácel a bolavou hlavou a jinak zdráv.
Strach z otřesu mozku odezněl stejně rychle jako vzpomínky na průběh nárazu… není to protimluv? Až večer si táta všimnul, že mám na pravé straně hlavy vzadu krvavý šrám. Nemohu pochopit, jak vzniknul. Že bych se drcnul o zpětné zrcátko? Kromě toho mě bolí mezi lopatkami.
Co se rodičů a peněz týče, věřte mi, že nejde o příjemný pocit. Co víc dodat.
Nejpozoruhodnější na celé události je pro mě nyní to, že pouhá představa nárazu např. v 70 km/h mi nahání pupínky i na dlaních. Jak řekl klasik – kdo nezažije, nepochopí. Já bych to upřesnil: kdo přežije, většinou pochopí. Doufám, že budu jedním z nich.
Šikula.
Poprvé je to dycky nejhorší
Radek zavádí šrotovný v ČR. Líbí se mi hlavně, že to dělá ekologicky. Žádný stroje, co by produkovaly CO2, radši na to využije dary přírody :)
Až zažiješ třetí bouračku, bude to rutina. Ani se nezapotíš. ;-)
Gratulace. Mně se v sobotu podařilo něco podobného. Nezvládl jsem mamutí výkon prarodičovy Fobije HTP a v pravotočivé zatáčce dostal smyka. Pospíchal jsem o trochu víc, než bylo zdrávo. Silnice se zdála v pohodě, když jsem ale z toho vraku vystoupil, byla jako kdyby ji někdo posmrkal. Navíc jsem udělal jezdeckou chybu. Kombinace těchto faktorů zapříčinila, že jsou na autě obě nápravy v prdeli (v příkopě jsem trefil jediný pařez široko daleko) a rozbitý prakticky celý pravý bok vozu. Ten pocit po nárazu je děsný, co? Říkáš si, že se to přece nemohlo stát, hned se vzbudíš, pak vylezeš a uvidíš škodu a jediné co tě napadne je modlit se, aby majitel vozu měl havarijní. Můj děd ho naštěstí má. Ale přesto není příjemné důchodci (a asi ani rodičům) říct, žes mu sešrotoval auto. Jo, rozmlátit vlastní je jinčí pohoda…
Ahoj,
vypada, ze ty triky pred bourackou je dobry si natrenovat. Jeste, zejmena v malych autech, je dobry nekam schovat nohy. Ono se to pekne pise, vim, ze pri 15G to jde blbe, navic na to neni cas.
Tak preju at ses zdravej!
V
huh, vypadá to na docela dobrej náraz. Já jsem ztratil kontrolu nad autem asi před dvěma mesícema prvně – měl jsem ale kliku v tom, že tam nebyl ten strom, šel jsem krásně mezi ně a do pole… klika. Ale poučil jsem se. snad…
kdybyste chodili na školu smyku s Rudou, tak by se vám nic takovýho nemohlo stát
Jej to já prožil letos jen „varování“ dostal jsem menší hodiny u takový rokle. Jen tak tak jsem to stáhnul zpět na silnici. Když jsem se tou cestou vracel asi po dvou hodinách stála tam záchranka, hasiči atd. někdo jinej to štěstí neměl a při vzpomínce na to auto dole mi běhá mráz po zádech…to člověka taky poučí.:)
Nj může být sebelepší auto aje to k ničemu.Etě že říkáš postarší..nebude to tolik kapsovat 8-) Už by to fakt mohlo roztát :)
Vojto..to jsi zažil minulý rok :-D Bylo to někdy o Vánocích :-))
škoda,že sem nejdou vložit fotky,to bys koukal,z jakýho Mondea jsem lezla po havárce…nechápu,že po svých.Být to jiné auto,nevím nevím…Tam na silnici snad byly nějací rozmydlení šneci – nebo co to bylo.Fuj, a auto za čtvrt mega jelo na šrot:-(
Pěkná práce Radku, když jsi tak pospíchal, uvěřila ti pak Evča výmluvu v podání: Nestíhám to, boural jsem :D