Za týden a tři dny jsem přelouskal trilogii Pán prstenů od pana Tolkiena. Předtím jsem už viděl filmovou verzi od pana Jacksona (a bědoval nad Návratem krále).
Např. Péťa T. mi už předem předpověděl, že představy z filmu se mi budou vtírat na místo představ děje popisovaného v knize. Jak to nakonec bylo a jak se mi kniha líbila?
Film na mě působil mnohem silněji. Bál jsem se víc, příroda mě více oslňovala, skřeti mi naháněli větší husí kůži a hrdinové pádící po novozélandských pláních do mě vtírali chuť po hrdinství o dost silněji. Kniha na druhou stranu ponechává hřiště vaší fantazie volné. Jenže po zhlédnutí filmu už máte v hlavě schéma a to neopustíte.
V úvodu knihy jsem si přečetl, že sám pan Tolkien lituje jedné věci: že knihu napsal moc krátkou. Jiní spisovatelé by se na epickém vybarvení tak dlouhého putování vyřádili více. Ale i to je jedna z cest a zhusštění děje také není špatné. Jedním z důsledků však může být onen ne tak totální efekt na čtenářovy smysly.
Tohle píšu proto, že u poslední věty knihy – Sam se zhluboka nadechl. „Tak jsem se vrátil,“ řekl – ukápla slza. jak zaznělo na ICQ v konverzaci s jednou kacířkou:
pohádka to teda není! je to příběh, který nás inspiruje. je plný hrdinství a osobní odvahy a správného života
Slza ukápla a já jsme si zpětně vybavoval něco, co je dnes úplně mimo realitu (anebo důmyslně skryto), a přitom je to naprosto správné. Hrdinství, přísaha, obdiv hrdinů, odvaha, odhodlání jít na smrt, čest a úcta, říkání věcí narovinu, boj o spravedlnost a doboru existenci (anebo o samotnou existenci).
Takže jsem dočetl a řekl si, že hned jak to půjde, nebudu váhat a řeknu každému (vlastně jednomu člověku) všechno, co je třeba. Neváhat a jednat. Paní Galadriel cestovatelům řekla:
Dobrou noc, přátelé moji! Spěte v míru! Netrapte se dnes v noci příliš myšlenkou na cestu. Možná že stezky, kterými každý z vás půjde, leží již před vámi určeny, i když je nevidíte. Dobrou noc!
Ty bláho! Já mám v plánu napsat článek o tom samym už půl roku a zabudol som na to jako na smrt. Dík, žes připomněl, budu nemilosrdně kontrovat :).
Radku,jaké jsou dojmy z Prahy a vůbec ze školy,jestli jsi tedy už zahájil?
Zdar Rudo! Ještě nic, nastupuju 3. října, tj. za týden. Žhavé reporty budou následovat a dík za optání.
Radek: tak já sem celýho Pána Prstenů přečet ještě když byl P. Jackson v plenkách a na ňákej film neměl ani pomyšlení…:))) A takovej zážitek jako z těhle tří knížek sem neměl z ničeho na světě. Film mi pak za těch pár let po přečtení přišel jako hooodně slabej odvárek.
Ahoj Radku já četla pána prstenu třikrát nebo čtyřikrát a četla bych ho pořád dokola četla jsemi hobita a silmarilion a nedokončené příběhy a všechny knížky mám doma!!!!!!!Film se mi líbil samo s sebou,že kniha jelepší,ale co naděláš to už tak bývá!!!!!!!hodně sem ve filmu vnímala ty rozdíly meziknihou a filmem třeba ten faramir ve dvojce je má pustit hned dál(jako Froda a Sama)a né je tahat s sebou ještě do Osgiliathu to je prostě blbost a více a více!!!!!Na knihe jsou úchvatné ty detaily!!!!!!Niska budu ráda když odepíšeš!!!!!!Nikiska
Pěknej článek, zajímavé názory. Já jsem knihu poprvé četl hned, jak u nás vyšla (někdy v roce 1990-1991). Nejhorší bylo, že tehdy nevyšly všechny díly najednou, a já musešl na Návrat krále čekat. To stejný bylo i s filmama, ale tam mě to tolik nevadilo – mezitím jsem si znova přečetl knižní verzi. Ve filmu mi trochu vadily některé rozdíly proti knížce, ale celkem můžu říct, že to je hodně povedenej film. Lepší knížku asi jen tak nenajdu, ale budu se snažit.
Tak chlapče. Evidentně nevíš o čem mluvíš nebo neumíš pořádně číst. Film je opravdu pěkný ale zádný film nemůže nikdy ani napodobit ztvárnění příběhu Mistra Tolkiena. Zamysli se nad tím. Asi se nesetkáš s kladným hodnocením toho cos napsal.