Radkův zápisník

Posledních pár dnů je to stereotyp - vstanu, jím, pracuji, cykluji a pak webuji. Evičku jsem trochu zanedbával, tak jsem to chtěl napravit. Jak jsem ji ale houpal na kolenou na lavičce (znáte to - hajej, dadej…), tak mi vypadla z mé amatérské skrýše pod bundou naditá peněženka s dvěma Palackými a několika gramy poctivého plastu, co stojí nervy. Moc se na té dlažbě sokolovského Starého náměstí neohřála…

Co míním tím pracuji? Tráva roste jakko o život, a tak ji musíme sekat. Máme sice strojů na sekání trávy více než Manchester United, ale i tak to stojí dost síly. Včera jsme se s mamkou připlazili z pole v půl jedenácté. Dopoledne jsme to shrabali to, co předtím mamka posekala naší novou Lízou:

A pak jsme to nakládali na vozejček za auto a vozili o sto metrů dál na pole, kde už to taťka sebere polní mechanizací a udělá balíky pro krávy. Ten vozíček v pondělí zažil peklo. Je to takový standardní vozík za auto s nosností několik metráků. Já tam v pondělí naložil 860 kg šotoliny… vydržel. A dále jsem sekal křovinořezem. Samé ideální práce pro chronického senného rýmaře (ne, to s rapováním nemá nic společného).

V pátek (ve středu úspěšně Bc) jsem jel na kole do Prahy, v sobotu, po IES párty, zpět. Trasa byla Bečov - Žlutice - Chýše - Blatno - Jesenice - Rakovník - Strašecí - stará pražská (takové to letišťátko, pamatujete si to také z cest autem? - Unhošť - Pha. Zpět pak z Unhoště přes Křivoklát do Rakovníka. V neděli pak MTB XC závod Choodvský bajk, kde jsem v pekelném horku exceloval. V neděli pro auto na kole do Mariánek, v úterý silnice s Honzou 140 km do Německa do Potůček a českou stranou zpět, dnes do Varů, kde průtrž = 2 hodiny v hospodě a autem domů… a večer na mopedu za Evičkou a zpět o pár kolo lehčí.