Radkův zápisník

Zdravím všechny, kdo sem ještě občas zavítají. I ti již jistě ví, že jsou tu jiné, lepší blogy, třeba ten Evičky. I já bych občas rád něco napsal, ale pokaždé když kliknu na “Napsat příspěvek”, tak mě njaká vyšší moc zchladí a řeknu si, že to je stejně blbost, že to všichni ví a že to psát rozhodně nemůžu. Pokud má někdo zájem o informace ode mě, doporučuji mu sledovat mé záložky na webu Del.icio.us, jejichž nejnovější příspěvky jsou i na tomto webu v pravém sloupci. Dále píšu na server Bikeri.cz.

A proč tento příspěvek… dnes jsem byl opět po dlouhé době na kole. Jednak mi to nejelo, takže zvažuji, zda jet v sobotu tradiční kilo nebo jen poloviční. A jednak opět jsem došel k názoru, že endorfiny rock. Mám na starosti několik projektů a o všechse dá donekonečna přemýšlet. Všechny starosti a pocity vůbec ale odfoukne projížďka na kole. Po ní mi zůstane v hlavě docela prázdno, čili ten nejpohodlnější stav. Navíc pak mám obvykle veliký a lehce ospravedlnitelný hlad, což je to úplně nejlepší. A když je člověk v tréninku, tak se na projížďku vydá i další den, a to se to pak všechno jen točí. Když jsou navíc tréninky tříhodinové a více, člověk se posune na úplně jinou úroveň po fyzické i psychické stránce.

Pro Sokolováky mám na obrázku návod na adrenalinový sjezd z Lobzů dolů k Michalu:

Uvedených rychlostí dosáhnete, pokud budete na té šotolinové cestě s kameny šlapat, jak nejvíc umíte. Abyste se při tom nezabili, je vhodné držet velice pevně řidítka, mít ruce i nohy pevně přimyknuté ke kolu, ale připravené pružit, to jest pokrčené, dívejte se nikoliv pod přední kolo, ale o několik metrů dál a vybírejte stopu. Nikdy nenajíždějte předním kolem proti směru terénu, ale po směru (proti hroudě, proti korytu). Výmoly je dobré přeskakovat - ve vysoké rychlosti jen lehoučce, stačí mírně nadskočit, někdy jen přední kolo. Na šotolině to klouže. V zatáčkách radši přibrzděte. Ale ne zbytečně moc, abyste neztráceli rychlost. V tomto je třeba získat cit. ideální je, když se vám smýkne zadní kolo a vy zůstanete na kole.

Další věcí, o které chci napsat, je toto: je třeba opět nabýt jednoznačné ráznosti a svébytnosti. Přijde mi, že společnost se od 90. let vydala směrem příliš veliké tolerance, a to nejen k menšinám uvnitř jí samé (např. Romové), tj. např. k líným lidem, tlustým lidem, buranům, kazisvětům a budižkničemům. Já sám jsem exemplárním multikulturalistou a multičlověkistou. Toleruji všechno. Jsem ničemně rozdrcen relativizmem. Jen o samotě jsem schopen světu říct, co všechno nemám rád a čím vším pohrdám.

Jako třetí věc bych rád pochválil Evičku, že se mnou jela na kole, a jak jí to šlo! Vsadím se, že by hoši měli problém. Jo a kolegům z Hardcore Sport Kostelní Bříza připomínám, že jsou pro ně připraveny e-maily s koncovkou hcsgang.com.