Radkův zápisník

Tu knihu jsem přelouskal za dva dny a jsem tomu rád, protože mi to připomnělo slavné chvíle knihomolství. Jinak, knihu méno růže jsme probírali ve čtvrtém ročníku v rubrice díla postmoderny. vysvětlení postmoderny dostali však pouze a jen ti, kdo chodili na seminář společenských věd pana profesora Kašpara (jeho web).

Postmoderna přišla po moderně, která už nemohla dále pokračovat, protože….protože proč, pane profesore? Asi proto, že se ukázalo, že přístup moderny k pravdě a faktům se ukázal neudržitelný. A proto přišla postmoderna, která ví, že není jedna pravda. Ilustrace: sedlák pěstoval meruňky, paksi všiml,že jeden druh roste extrémně, nasadil jen tento druh, další rok mu to pomřelo (monokultura) a neměl nic. Kdyby si nechal i ta prťavá nedochůdčata, nemusel by umřít hlady.

Na stránkách pana Kašpara si můžete přečíst osnovu výuky filosofie, z níž teď čerpám. Lyotard - Postmoderní situace, mýtus vědy, metapříběhy, legitimisace, diskurs, pluralita, otevřenost společnosti. Bělohradsky - Krise eschatologie osobnosti, Přirozený svět jako politický problém, režim řeči.

A ve Jménu růže (Umberto Eco) je to krásně popsáno. Mistr Vilém z Baskervillu, učenec, říká mnoho zajímavých věcí. Ty však už nejsem schopen zopakovat. Mluvil o znacích, které ukazují na pochopení věci. Choval se jinak než ostatní (Angličan), nebyla mu cizí ironia a smích nad věcmi, jež ostatní zanechávali ve velké vážnosti. Nechával si v hlavě vzrůstat četné hypotézy a z nich pak vybíral tu, jež se hodila do reality.

Ještě se zmíním o Kouzelném vrchu. Už nevím kde, ale dočetl jsem se o tomto díle Thomase Manna v souvislosti s krizí románu na konci 19. století, po boku s Mužem bez vlastností. Druhou jmenovanou knihu jsem číst nedokázal, tak proč nezkusit tu druhou knihu. Jenže ta se nedá a nedá číst ne proto, že je složitá a náročná, ale díyksvé nekonečné nudnosti, fádnosti a nepřicházejícícmu orgasmu. Již potřetí jsme ji vzal z knihovny a otevřel… a zase ji tam vrátil. Hanse Castorpa prý potká životní poznání, ale já se nedočkám, protože jsou na světě důležitější věci než předstírat zájem o ty neubíhající stejné odstavce. (Nebo to snad mám dočíst?)

Následují výpisky ze Jména růže s označením zajímavého. Doufám, že mě nikdo nenařkne z kavárnického intelektualismu.

Výpisky s PROČ

Aforismus na vzdělance
Toho znám málo. Nelíbí se mi. Muž bez vznětu, samá hlava, žádné srdce. - Hlava ale výtečná. - To je možné, taky ho přivede do pekel.

Začínejme u sebe
Před sto či dvěma sty lety přišel mohutný závan obnovy. Našli se takoví , co o tom mluvili a byli kvůli tomu upáleni. Dnes o tom mluví všichni. Nedej na obnovu lidstva, o které mluví kurie a dvory.

Hurá do Prahy
Dospěl jsem k závěru, že mě můj otec neměl posílat do světa, který jesložitější než jsem si myslil. Musel jsme se naučit příliš mnoha novým věcem najednou.

Posledních šest týdnů spím celý den
Probudil jsem se těsně předtím, než začali zvonit k večeři. Byl jsem celý rozlámaný, neboť spát ve dne je jako tělesný hřích: čím víc ho bylo, tím víc by ho člověk chtěl, a přesto se cítí nešťastný, sytý, a přitom nenasycený.

Aforismus na křesťanstvo
Spousta lidí si už kladla otázku, zdali se Ježíš Kristus smál. Celá ta věc mě moc nezajímá. Podle mě se nesmál, protože byl jakožto Syn boží vševědoucí a věděl tudíž, co my křesťané budeme jednou provádět.

Kdo se ve středověku toulal Evropou
Jak vyprávěl, představoval jsem si, jak se připojuje k bandám tuláků, které jsem poté stále častěji vídal potloukat se Evropou: byli to falešní mniši, šarlatáni, podvodníci, šejdíři, trhani a otrhanci, malomocní a mrzáci, vaganti, potulní zpěváci, klerikové bez domova, falešní hráči karet, kejklíři, zmrzačení žoldnéři, bludní Židé, zlomení uprchlíci ze zajetí nevěřících, šílenci, psanci, zločinci s uřezanýma ušima, sodomité a mezi nimi potulní řemeslníci, tkalci, kotláři, stolaři, brusiči, vyplétači, stolaři, zedníci, taškáři,darebáci, povaleči, holomci, pleticháři, násilníci, vagabundi, pobudové, svatokupečtí kanovníci a kněží askořápkáři a lidé zneužívající důvěry jiných, padělatelé bul a papežských pečetí, prodavači odpustků, falešn ochrnutí, kteří si lehali před dveře kostelů, uprchlí řeholníci, prodavači relikvií, udělovači odpustků, hádači achiromanti, zázrační uzdravovatelé, falešní žebráci a smilníci všeho druhu, lotři, kteří pomocí podfuků a násilí kazili jeptišky a panny, simulátoři vodnatelnosti, padoucnice, hemeroidů, dny a nezhojitelných ran jakožto i trudnomyslnsoti. Byli mezi nimi takoví, co si přikládali obklady na tělo, aby předstítrali nevyléčitelné vředy, jiní nabírali do úst červenou tekutinu, abypředstírali chrlení krve, další taškáři předstírali, že nemohou na nohu, a opírali se bez potřeby o hůl, napodobovali padoucnic, svrab, nádory a otoky a přikládali si náplasti, tinktury ze šafránu, měli železa na rukou, obvazy na hlavě, páchli, ale stejne se vetřeli do kostelů a nečekaně se hroutili an náměstích, pěna jim šla z úst a třeštili oči, z chřípí jim vytékala krev vyrobená z ostružin a z rumělky, jen aby vyloudili jídlo a peníze od bohabojných osob, které dbaly výzev církevních otců k přidělování almužen: Poděl se o chléb svůj s hladovým, poskytni přístřeší tomu ,kdo nemá střechu nad hlavou, navštěvujeme ježíše krista, přijímáme Ježíše Krista, odíváme Ježíše Krista, neboť jako voda čistí oheň, tak almužná nás očišťuje od hříchů. (…) Při Dunaji vidím hodně takových šarlatánů, mají svá jména adělí se do pluků jako démoni: zimomřivci, bahnivci, protomedikové, stydlaví chudáci, márnitnatči,familiáři, pokřižovaní, nezralci, relikviáři, moučnivci, dešáci, šprýmaři, hadači, šejdíři, trhani, všeberové, voraři, zdivenci, vypomahači, třesavci, kousaví psi, písklavci, padavky, slzavci, překupníci, vagabundi.

Víme, co chceme (a kdo nám v tom brání)
Jenom mocní vždy zcela jasně vědí, kdo je jejich pravý nepřítel.

Eroticismus je v náznacích, ne ve zjevnosti
Vidíš? Pulehra enim sunt ubera… Neboť krásné jsou prsy, které lehce vystupují a jemně se zaoblují, nepřetékají bezuzdně, ale jsou stlačeny, potlačeny, ne však zatlačeny…. Co zakoušíš při tomto přesladkém vidění?

To jako shoří?
[upálení] Pak se předklonil, jako by chtěl kýchnout, a zhroutil se na zem, neboťse přepálila pouta. To byl už alemrtvý, protože ještě než těl oshoří, zemře člověk na velký žár, ze kterého pukne srdce, a na kouř, který naplní hruď.

Bez komentáře
Omne animal triste post coitum. (Každý živočich jepo souloži smutný.)

Aforismus na chlípníky vědění
Řešení jsme velmi blízko, jenže nevím, kterému. - Znamená to, že nemáte na všechny své otázky jednu jedinou odpověď? - Kdybych ji měl, Adsone, vyučoval bych teologii v Paříži. - V Paříži mají vždycky správnou odpověď? - Nikdy. Zato však pěvně věří ve své omyly. - A co vy, vy se nikdy nedopouštíte omylů? - Často. Ale namísto toho, abych koncipoval jen jeden a týž, představuji si jich hodně, takže nejsem otrok žádného.

Naučím tě číst mezi řádky
Vezmeme-li do ruky knihu, nesmíme se ptát, co říká, ale co říci chce. Jednorožec, kterého zobrazují tyto knihy, v sobě skrýv morální, alegorickou či anagogickou pravdu, která je pravdivá asi jako myšlenka, že cudnost je ušlechtilá vlastnost.

Znaky, žádná zřejmá realita
Ne vždycky má otisk stejný tvar jako těleso, který jej učinilo, ane vždy vzniká tlakem nějakého tělesa. Někdy reprodukuje pouze dojem, který těleso zanechalo vnaší mysli, je otiskem ideje. Idea je znak věcí a obraz je znakem ideje, znakem znaku. Z obrazu však mohu rekonstruovat, ne-li přímo těleso,pak aspoň ideu, kterou o něm chovali jiní.

Známe
Avicenna lásku definoval jako nutkavou myšlenku povahy melancholické, která vzniká z neustálého přemýšlení nad podobou, chováním a zvlástností osoby jiného pohlaví.

Tak takhle, Azazele Tosmíku?
…ve jménu všech velitelů pluků pekelných, Adramelcha, Alastora a Azazala…

A udělalo se mi jasno
Jeden orientální kalif prý jednou nechal spálit knihovnu proslulého, slavného a pyšného města a řekl, zatímco tisíce knih hořelo, že klidně mohou a také musejí sejít ze světa, protože bu´d opakují to, co řekl korán, a pak jsu zbytečné, nebo té knize drahé nevěřícím protiřečí, a pak jsou škodlivé.

Středověká zabedněnost
Nyní, bratři moji, jaký hřích pýchy může uvést v pokušnení studujícího mnicha? Ten, že nechápe svoji práci jako péči, ale jako bádání, že se pídí po nějaké zprávě, která lidem ještě nebyla poskytnuta, jako by ta poslední nezazněla ve slovech posledního anděla, který v poslední knize Písma svatého říká…

Středověká horrorshow
Máte-li však strach vy, já nemám, a vyslovím to jméno nahlas, aby se vaše útroby svíjely děsem a zuby vám drkotaly, ažsi ukousnete jazyk a mráz se vám vlije do žil, a položí tmavý závoj na oči… je to nečisté zvře, bestia immunda, Antikrist!

A zase ten Radovan ( = Gaudericus!)
Hic sunt leones, Filii de puta (Ku**y syni), Exiit sui seminat (Vyšel rozsévač), Ridens cadit Gaudericus (Smíchy padl Radovan)

Ze Zjevení sv. Jana
[Opisuji zto z Bible a jde o to, že by hříšníci po smrti nešli do pekla hned (a stejně tak do nebíčka), ale až po Posledním osudu, a je to reálné! 6. kapitola, 9. odstavec] Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. A křičeli velikým hlasem: “Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?” Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měl istrpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabíti jako oni.

Opatrně, Watsone
Můj Mistr byl opravdu důvtipný. Jaké závěry z toho vyvozujete? - Žádné. Jenom premisy.

Takže zase ty shnilé meruňky
Antikrist se může zrodit i ze soucitu , z nadměrné lásky k bohu nebo k pravdě, jak ose kacíř rodí ze světce a člověk posedlý z proroka. Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotni zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe. Jorge vykonal ďábelské dílo, protože miloval tak slepě svou pravdu, že se odvážil všeho, jen aby zničil lež.

To musí být chytré
Jendiná pravda je umět se osvobodit se od chorobné vášně k pravdě.

Jde do tuhého. Svět bez řádu?!
Nikdy jsem nepochyboval o pravdivosti znaků, Adsone, znaky jsou to jediné, co člověk má, by se vyznal ve světě. Co jsem nepochopil, to byly vztahy mezi znaky. (…) Choval jsme se jako tvrdohlavec a šel jsem za zdáním řádu, zatímco jsem přece měl vědět, že ve světě žádný řád není. - Tím, že jste si představoval řády mylné, jste ale přece jen něco objevil…. - Řekl jsi něco moc hezkého, Adsone, děkuji ti. Řád, který si naše mysl představuje, je jako síť nebo jako žebřík, který se staví proto, aby bylo možno něčeho dosíci. Jakmile však toho bylo dosaženo, je třeba žebřík odhodit, protože se ukáže, že sice posloužil, ale neměl smysl.

Sartre
Je velice těžké přijmout myšlenku, že ve všehomíru nemůže být řád, protože by to byla urážka svobodné vůle boží a její všemocnosti. Takto nazírána je svoboda boží naším odsouzením, nebo aspoň odsouzením naší pýchy.

Krize
Chcte tím říci, že by nemohlo být žádné možné a sdělitelné vědění, kdyby chybělo základní kritériu pravdy, nebo že byste nemohl sdělovat to, co víte, protože by vám to ostatní nedovolili?

Jméno růže, že
Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci.

Jdu spát!

Je pět hodin ráno a já děkuji nejlepšímu dostupnému zdroji současné dance taneční hudby - BBC RADIO1 DANCE.

Věnujte pozornost rozrůstajícímu se květu zachycených perel z ICQ.