Radkův zápisník

Pokud jste v podobné situaci, v jaké já byl před svým prvním odjezdem na Balkán, to jest, že nevíte, co to znamená přejít vysoké pohoří, spát v přírodě, spát v horách, chodit ve dvou a půl tisících, jíst z baťohu a tak podobně, jste na správném místě. Rád se podělím o svou zkušenost.

Bulharské pohoří Rila, v němž vyrostla i nejvyšší hora celého Balkánu Musala, jsme přecházeli, respektive procházeli pět dní. Třem dvacetiletým klukům a jedné dívce se výlet po všech stránkách velmi líbil a všichni by vám jej doporučili. Eva by samozřejmě dodala, že případné zájemkyně by měly dobře zvážit, s kým jedou, aby nemusely závodit a jen přežívat.

Oblečení

Vyplatí se investovat do svršků s přívlastkem funkční. Ty totiž umí hezké věci, jako je odvádění potu dodalších vrstev, neprofukavost nebo dokonce nepromokavost. Eva však celý výlet zvládla bez těchto věcí a vystačila se zapůjčenou mikinou z fleecu. Mně se vyplatily kalhoty s odepínacími nohavicemi, které byly mým jediným oděvem na spodek. Moje ideální sestava oblečení je: funkční ponožky i trenky (počet dle preference uživatele), kalhoty s odepínacími nohavicemi, bavlněné tričko, funkční tričko (na tělo), funkční triko (na tělo nebo z kategorie druhá vrstva), neprofuková a trochu teplá bunda, nepromokavé turistické pončo jako pláštěnka, kšiltovka, čepice a rukavice, brýle, boty pod kotník turistické nepromokavé nebo kotníkové a k nim sandále. Cyklistickou vestičku z windstopperu jsem použil jen jednou na chvilku.

Botové dilema. Měl jsem North Face botky pod kotník a šel bych do toho s nimi znovu. Jsou to boty kompromisu. Při chůzi po kamenech, na travnatém svahu, v mokru, tam všude poznáte, že jsou to spíše cvičky. Avšak cvičky, ve kterých se dá chodit. A v ostatních situacích jste v pohodě. Tyto úplně nové boty mi udělaly malý puchýř na patě a Gore-tex na nich moc nefungoval (neimpregnoval jsem je).

Bydlo

Nejpohodlnější spaní skýtá stan a paní karimatka. Vzhledem k tomu, že jsme asi tři noci měli bouřku s blesky, nedoporučuji variantu širé nebe & celta na tyčkách přes spáče. Naopak doporučuji důvěru k turistickým chatičkám, ktré jsme my sami potkali dvě a v jedné z nich Tomáš s Viktorem strávili noc. Jde o bytelné malé budovy, ve kterých jsou palandy (většinou kolme 12 míst), kamna a dřevo. Zde platí zásada, že co spotřebuješ, to musíš doplnit. Jinou kapitolou je placené spaní ve velkých turistických chatách, kde se dá pořídit hotové jídlo, základní zásoby jídla na cestu, služba turecké toalety, voda a právě to spaní. Takovou chatu potkáte na denním pochod nejméně jednu, jsou značené v mapě.

Pokud máte spacák zavěšný na baťohu zvenku, obalte jej do dalšího obalu, protože ten původní zaručeně prodřete jako já.

Jídlo

Já sám jsem na našem výletě zhubnul jako nikdy jindy a vypálil jsem tuků jako nikdy jindy. Bohužel, již po cestě zpět jsem se dostal do osidel zvyklostí západní civilizace a s pomocí bonbónů, koláčků, bagetek a jiných zákeřností začal opět střádat tukové zásoby na horší časy. Dlouhé pochody s nízkým energetickm příjmem = odtučňovací kúra.

Naše stravovací zvyky se ustálily takto: pravidelně snídaně, svačina, večeře a fakultativně svačinky (čokoláda, sušenka). Teplá jídla byla synonymem pro těstoviny s omáčkou z pytlíku z domova nebo třeba kečupem a balkánským sýrem. Dobře posloužilo několik konzerv s připraveným jídlem. Na snídani potěší paštika, nugeta, mazací makrela. Základem byl chleba, který jsme kupovali v chatách podél značené trasy. Byl bílý a nepříliš chutný.

Voda se dá pít z potůčků a jezírek, v horách jsou čisté. Čistící tablety jsme nepoužili, ale jednou jsme měli dva lidé průjem jednu noc - možná kvůli špatné vodě.

Značení stezek

Základe je mapa s latinkou psanými místními názvy. Turistické značení je stejné jako v ČR. Narazili jsme na několik míst, kde se realita značení neshodovala s mapou, například neexistující modrá značka vedoucí z jedné křižovatky cest, dále bylo zvykem vést značky dvou barev po cestě, která měla mít dle mapy jen jednu značku. Kompas není potřeba.

Azbuka

Je dobré si vytisknout tabulku azbuka-latinka a základní slovníček. Jeden takový je zde (DOC). Vtipné bylo, když na celé velké chatě anglicky mluvila jen nejmladší dcerka. Aspoň má postaráno o budoucnost. Silnou zbraní je ale čeština. A základem je nebát se to zkusit.

Drobnosti

Ručník jsem nepotřeboval, kolíčky a šňůru na prádlo také ne. Stačila malá bomba na plyn, nejlepší je vařič značky Var. Nechte si poradit, jak se má nastavit bederní pás na vašem baťohu (má na něm spočívat více než 50% hmotnosti a možná i přes 70%, nevím přesně).

Doprava!

Ano, táhne mě to doprava. A co se týče dopravy do Bulharska, mám zkušenost s autobusovou společností Katev, která prodává místenky na Florenci. V busu strávíte 24 hodin a hotovo. Balkánští celníci se zřejmě vyžívají v trápení turistů - na celnicích jsme strávili nekonečné hodiny. Cestu tam jsem byl nervózní kvůli osazenstvu autobusu. Ani mi nevadil zápach směrem od bulharských dělníků, ale měl jsem prostý strach z těch cizích lidí, co mají špatnou pověst, divně se dívají a kterým jsem nevěřil ani nos mezi očima. Řešením je včasné zakoupení letenky od low-cost aerolinek. Dobrodruzi pak volí dopravu vlakem.

Délka pobytu

Pět dní pochodu a pár dní okolo (cesta tam a zpět, město) mi stačilo. Strávili jsme je intenzivní metodou (chůze a chůze a chůze). Na druhou stranu, kdybych si vypral oblečení, mohl bych klidně chodit dál. Ale i hory mohou omrzet, přeci jen vypadají všechny dost podobně. Ale zase je zábava chodit a hubnout. Takže nakonec i týden putování by byl v pohodě.

Dotazy?

Pište je prosím do komentářů k tomuto článku.