Radkův zápisník

Než se začtete do reportu o druhém ročníku chodovského miniterénního triatlonu, rád bych vám popsal situaci, ve které tento článek píši. Je pozávodní sobotní večer, v nohách mám navíc silniční i běžecký trénink, obloha je temně modrá, sice bez hvězd, ale je teplo a vane svěží vánek. Vedle mě sedí u stolečku na Starém náměstí dvě spanilé dívky, jedna krásnější než druhá. A tak píši, zatímco ony probírají poslední novinky společenského života v našem rodném městě.

Koukněte na fotky.

Letošní ročník se od minulého lišil jako černá od bílé. Loni jsme více plavali, jezdili po upravené cestě kolem jezera s krátkou terénní vložkou a běželi jsme lehký přespolní běh. Dnes jsme plavali méně, jeli pravověrný cross-country okruh (to znamená náročný terén, který je pro nezkušené bajkery téměř nepřekonatelnou překážkou) a běželi okolo jezera (to, co jsme loni jezdili).

K náročnosti cyklistické části bych rád podotknul, že v definici závodu typu Xterra (terénní triatlon) je přesně to, co jsme dnes zažili, až na běh. Náročné kolo i přespolní běh. Kdo zažil jeden z prvních závodů Xterra série u nás, před několika lety v Hluboké nad Vltavou, ví, že kolo tam bylo ještě náročnější než v Chodově. Běh v Chodově byl stále neterénní (lehký). Několik velmi výkonných triatletů dnes nemohlo ukázat, co v nich je právě kvůli tomu, že nejsou zvyklí jezdit v těžkém terénu.

Muži i ženy absolvovali 400 m v Bílé vodě, jeli dva okruhy na kole po šesti km a běželi dva okruhy okolo jezera. Trénovaní jedinci tudíž v cíli museli zákonitě cítit frustraci z toho, že ještě nejsou unaveni.

„Já jsem byla tak nervózní, že jsem chtěla blinkat,“ odvětila Eva na dotaz po prvním dojmu, když ve slunečním žáru viděla v prostoru startu dav lidí ve sportovních úborech. Mně zaujala řada známých tváří - a jakési předchozí sebevědomí se pomalu rozplývalo. Zaregistrujete se, do depa si připravíte kolo a všechny věci, které budete později při převlíkání potřebovat (správně rozvázat dvoje boty, helmu, zozložit ručník, nastavit tričko, umístit energetický gel atp.). Přišla předstartovní porada a pomalíci jako já se místo toho šli rozplavat a rozběhat.

Suneme se ke břehu a nervozita se dává znát. Martin poznamenává, že přeci zbývají ještě čtyři minuty, tak co je? Ale ne, někomu jdou špatně hodinky. Připravit, pozor, do vody! Nyní je důležité, aby vás v divokém boj io přední místa někdo nekopnul do slabin nebo obličeje. A samozřejmě ze všeho nejdůležitější: plavat. Okolo vlny a nohy a vy musíte dýchat, nevdechovat vodu a dupat a dupat. „My jsme s Ájou pomalu odhrnovaly tu vířící vodu, co byla před námi. Za námi byl už jen pan Manfred Strnad, “ dodala Eva.

Já z vody vylezl zřejmě čtvrtý nebo pátý, ale ve vodě jsem se málem utopil. Profesor Sobotka to celé sledoval jako šéf z lodičky. Jistě viděl i to, jak mnozí zastavovali a nabírali dech a směr (pod vodou nejsou vodící čáry). Nebo že bych zastavoval jen já. Nakonec mě ale pochválil: „Supr Ráďo, jde vidět, že na sobě pracuješ.“ To potěší.

Bajková část měla super technické, jezdivé sjezdy i dlouhé výjezdy. Kolem jezera se pak projevily časovkářské schopnosti. Za sebe mohu jen říci, že jsem předjel jendoho mladíka a pak Petra Koreluse na pěkném Cannondalu. Jenže Petr držel a držel. Přicházel strach, že ho nesetřesu až do depa. První nástup přišel ve sjezdu, v následujícím kopci jsem byl dojet, takže znovu. Na dlouhé louce pod panelku jsem nejdřív vjel pod mlíko, ale pak Petra předjel, jenže do kopce mě zase dojel. Z panelky vede k jezeru krátká stojka a pak rovná písečná. V té stojce jsem za to vzal a lehce poodjel a podél jezera si to udržel a v terénu ještě zvětšil. U tratě se objevili kluci z Team Biku, jedni pomáhali Evě a Áje a Míra s Pavlem (myslím) fandili na vrcholu kopce. V depu jsem od pořadatele z reproduktoru slyšel dost hustou hlášku: „Přijel RF a vzhledem k náskoku, který si vypracoval, můžeme říci, že vidíme budoucího vítěze.“ Aha. Takže jsem se oblékl a vyběhl a běžel rychle, Petrovi utekl, ale pak mě doběhl jeden, co byl o kolo pozadu, a předběhl mě, což čeka naštve, že ano.

Překvapivé, ale ne až tak mnoho (po uvážení), je, že Eva prohlásila, že bajková část pro ni byla snesitelná, „na rozdíl od toho běhání.“ Pánové, měli byste se nad sebou zamyslet.

A nejlepší bylo, že se člověk mohl po doběhu vrhnout do vody. Martin Pánek přišel v depu o brýle a helmu, kteréžto obě věcičky mu byly rozlomeny vejpůl neznámým cizím činitelem. Výsledky a seznam zúčastněnýchsupersporťáků naleznete na stránkách …. Petr Dlouhý si to rozdal s Pavelm Altschulem, který si ale řekl, že to Petrovi nedá, a doběhl první. Eva s Ájou byly dvě ozdoby a všichni doufáme, že je tato soutěž neodradila.

Večer ale pokračoval a na Starém náměstí se v Jackovi objevili reprezentanti Honza a Jirka z Team Bike Březová, kteří se právě vrátili z Chodové Plané z pivovaru Chodovar. Zejména Honza se zapsal do historických análů, ale nechtějte vědět, čím vším, respektiva kolika kousky. Eva se však večer rozhodla pomoct Radovanovi a s Honzou si dala určité množství jistého alkoholu za tím účelem, aby Honza netrefil ani na start.