Radkův zápisník

Oblíbená paní Jakoubková pracuje ve vrátnici Opletalky [budově IES] již dva roky. Spolu s ní se ve třech denních směnách od 6.15 do 21.45 v „informační kanceláři“, jak také vrátnici nazývá, střídá pan Roček a paní Dlouhá. Paní Jakoubková dříve pracovala jako programátor v Pražské energetice, profesionální hospodyně na živnostenský list a nyní je 7 let v důchodu.

Směna vrátných nemá přestávky a v budově zůstává do pozdního večera s “pány workoholiky“. Podle slov paní Jakoubkové to není fyzicky náročná práce a ona sama se na ni těší a bere jako relaxaci a líbí se jí, že člověku dává určitý režim a nutí jej, vzhledem ke společenskému charakteru tohoto zaměstnání, se například slušivě oblékat. Vrátní ráno a večer procházejí celou budovu, uschovávají věci, půjčují klíče a hlídají podezřelé existence, které by mohly přidat další čárku do nechvalné statistiky opletalských krádeží. „Největší stres je o přestávkách, kdy mi může někdo proklouznout, studenti jsou ve vstupní hale namísto ve foyer, a tak nemám přehled, co se děje a nevidím ani na výtah,“ charakterizovala paní Jakoubková pohled na věc z nestudentské strany. Proto by ocenila přístupové karty do budovy, ale „fakulta je chudá a vaří se z vody.“

Studenty z Opletalky potěší, jak s nimi paní vrátná srovnává studenty z Hollaru, kde jako vrátný pracuje její manžel. „V porovnání s Hollarem je Opletalka ráj. Studenti jsou opravdu milí a upravení.“