Historik Jan Křen
Renomovaný historik a držitel ceny Magnesia Litera, profesor Jan Křen, čelí opakovaným veřejným útokům na svou osobu.
V listopadu 2005 byl významným veřejným činitelům odeslán tzv. dopis 17 signatářů, kteří v něm „protestovali především proti tomu, že nový archivní zákon zpřístupňuje materiály bývalé státní bezpečnosti bez ochrany osobních údajů,“ jak napsal v článku Historik podvodník z 2. září 2006 Petr Zídek. Dopis podepsal také Jan Křen, jehož 1600 stránkový svazek si Státní bezpečnost vedla pod jménem Docent. „Každý může dostat kompromitující fotografie nebo třeba záznamy odposlechů někdejších disidentů,“ ozřejmuje motivaci signatářů Radek Schovánek, expert na StB. Kvůli historikově účasti na prostestním dopisu se o něj začal zajímat Petr Zídek, redaktor Lidových novin: „Píšu o něm především proto, že minulý rok zorganizoval petici (tzv. dopis 17 signatářů, pozn. autor), která požaduje uzavření archivu pro bádání. Striktní aplikace ochrany osobních údajů totiž fakticky není ničím jiným. To, že historik, respektive historici, požadují uzavření archivu, to je skutečně světový unikát,“ napsal Zídek v článku Historikerstreit po česku (LN, 29.7.2006).
Signatáři v tomto problému chtěli, „aby citlivé informace o sledovaných osobách byly zpřístupněny pouze s jejich souhlasem.“ (Václav Drchal, LN, 15. 11. 2005). „Mám dojem, že se Křen pořád nezbavil bolševického myšlení. Dokladem může být jeho nehorázný návrh, aby si badatelé – s výjimkou pracovníků historických ústavů – nemohli sami kopírovat v archivech dokumenty,“ komentoval to Petr Zídek.
Na Zídkův článek reagují významní zástupci z FSV UK v tomto čísle Sociálu, Jiří Pešek, Jiří Vykoukal a Miroslav Kunštát (zveřejněný vtomto čísle Sociálu) a píší:“[Zídek] chce zdiskreditovat ty, kdo žádají, aby akta, která o občanech StB vedla, byla podrobena standardním podmínkám archivního uložení a nebyla neomezeně přístupná komukoliv, kdo si v nich touží nabrat (jen a nebo také) polemický a udavačský materiál o tom či onom sledovaném spoluobčanu.“
V červenci 2006 napsal Petr Zídek z časopisu Orientace v Lidových novinách článek uzavřený otázkou „Jak je možné, že člověk, který byl čtvrt století členem komunistické strany a patnáct let se podílel na ideologickém překrucování dějin, může dnes mluvit do toho, jakým způsobem se bude období, v němž sloužil zavrženíhodnému režimu, zkoumat?“ Oním překrucováním dějin má být „ideologická propaganda 50. a 60. let“. „Je to jasný střet zájmů, naprosto neuvěřitelná věc,“ dodává Zídek.
Pro úplnost dodejme, že jiný český historik, Bořivoj Čelovský, který se do Křena pustil se vší vervou zejména z osobních důvodů, jej již dávno napadnul za jeho kritický pohled na odsun Němců.
„Jan Křen se v mládí sice v komunismu a jeho historiografii angažoval, postupně své iluze a omyly prohlédal a větší část života i díla vynaložil na odpor proti tomuto režimu a jeho historickým výtvorům,“ píše v článku od Jana Křena a Václava Kurala ze září 2006. Křen byl od roku 1968 vůči KSČ v zásadní opozici, 20 let musel pracovat jako dělník a byl pod nepříjemným dohledem StB. Neuchýlil se však do bezpečného ústraní, například koncem 80. let se podílel na přípravách ilegální univerzity, na níž pak vyučoval.
Jan Zídek mu vytýká následující situaci: V roce 1977 dostal pozvánku na hostování na univerzitě v Brémách, kam vzhledem ke svému profilu nemohl odjet. V roce 1983 však Ministrerstvo vnitra Křenovi odjezd povolilo. Proč?
Historik Ján Mlynárik tvrdí, že „stipendijní pobyt Křena a Kurala byl odměnou režimu za jejich angažovanost při ospravedlnění oprávněnosti vyhnání Němců“.
Mlynárikovo tvrzení Jan Křen zdůvodněně odmítl v rozsáhlé novinové odpovědi, kde mimojiné popisuje motiv českého a sovětského vedení opakovanou pozvánku po sedmi letech povolit: „Byla jím krátká ‘petéž restrojková‘ epizoda, kdy se v Moskvě do čela dostal šéf KGB Andropov a kdy vzrostl zájem o zlepšení vztahů se Západem; příznačné je, že se v brémské věci angažoval právě šéf zdejšího obdobného resortu, ministr vnitra Obzina.“
Na kritiku Petra Zídka o Křenově postech ve vědeckých a redakčních radách lze odpovědět poukazem na fakt, že na všechna tato místa byl Křen jmenován zodpovědnou osobou nebo zvolen. O jeho odborné erudici zřejmě nelze pochybovat.
Petr Zídek si však myslí něco jiného: „Vnímám to stejně, jako kdyby někdo, kdo oslavoval Hitlera, byl později v opozici. Nic to nemění na tom, že by asi neměl ovlivňovat, jak dnešní historici budou o Hitlerovi bádat.“ Zmínění tři kantoři z FSV na toto téma poznamenávají: „Právo na osobní vývoj však má každý: dvě desetiletí u vrtné soupravy jsou více než dost na promýšlení nejen historických otázek, nýbrž i ‘odkazu‘ vlastního komunistického mládí.“
Na přímou otázku, jestli má Jan Křen vliv na to, jak a kdo zkoumá komunismus, Petr Zídek odpověděl: „Vliv nepochybně má. To, že organizuje petice, aby se před bádáním uzavřely klíčové prameny té doby, je jasný doklad.“ Realizaci svých kritických názorů si pak představuje takto: „Pan Křen by měl sám vědět, že jako bývalý agilní komunista by se asi neměl k bádání o komunismu příliš vyjadřovat a už vůbec ne využívat svůj vliv k omezování tohoto bádání.“
Kantoři z FSV říkají: „Nám osobně daleko více vadí ti lidé, kteří v r. 1989 rychle převlékli kabát a pokračovali v kariéře bez přerušení, jen jiným směrem. O ně ale Zídkova publicistika zájem nejeví…“
Jak Jan Křen vnímá útošné články z poslední doby? Odpovídá: „Osobní štvanice proti mně, odsouzené řadou kolegů našich i zahraničních, naposled několikrát i na nedávném sjezdu českých historiků, mohu uvést jen to, co píši závěrem svého obsáhlého článku, který zveřejní časopis Soudobé fějiny, že totiž slouží k zastrašení všech kritiků tzv.Ústavu národní paměti a vad archivního zákona, které jsou již předloženy k přezkoumání Ústavnímu soudu ČR.“
Snaha rozpoznat realitu ve spleti vyřčených obvinění je pro běžného člověka velmi obtížné. Jan Křen má své odpůrce, kterým však na jejich kritiku pečlivě a důvěryhodně odpovídá. Čtenářům doporučujeme článek Tragedie plná omylů aneb Petr Zídek na to jde „po česku“.
Psáno pro Sociál.
