Radkův zápisník

Slovo esej je dnes slyšet na každém korku a čím dál tím více na středních a vysokých školách. Jeho stovky let starý význam je dnes poněkud skryt a místo toho se ze slova esej stává univerzální výraz pro text o nečem (ani referát, ani seminárka). A je to právě klasická esej, kterou v tomto článku popisujeme. O ostatních typech si můžete přečíst v články o tom, jaké druhy esejí existují.

Klasická esej

Říká se ta esej, ale i ten esej. Slovo vzniklo z francouzského essayer = zkoušet.

Esej je prozaický žánr, který se pohybuje na rozhraní literatury umělecké, odborné a vědecké, má mnoho shodného s publicistikou (v odborné literatuře bývá řazen do přechodných útvarů mezi literaturou krásnou a věcnou). Právě umělecké ztvárnění je pro tento žánr rozhodující.

Jedná se o nepříliš dlouho stať, jež je věnovaná nejrůznějším otázkám kulturním, filozofickým nebo společenským.

Esej se vyznačuje vybroušenou jazykovou formou, pregnantním vyjadřováním, působí kultivovaně, duchaplně.

Příznačná je pro esej záměrná a programová subjektivita podání — měly by být znát pisatelovy postoje a jeho zaujetí, autorova osobnost by měla vystupovat do popředí. Tato skutečnost činí z esejistiky protiklad vážné vědy.

Esej nemá za úkol podat vyčerpávající a definitivní informace, nezachází příliš do hloubky. Esej nahlíží na problém originálním způsobem, téma se “zkoumá” z mnoha úhlů, do textu jsou včleňovány právě ony subjektivní rysy. Hojně jsou užívány aforismy.

Zdroj: Vladimír Prokop: Teorie literatury. O.K.-Soft 2005.

Autor: Martin Pánek

Články o esejích

• Jak napsat esej aneb návod krok za krokem pro všechny typy esejí.
• Typy esejí … a máte jasno v tom, co všechno esej může být.
• Co je to esej? Definice a hlavní rysy.
• Jak napsat dobrou esej s pomocí Internetu (pro gymnazisty)