Protože si Martin Pánek přál rubriku, nazvala jsem tuto část po něm. Věřím, že bude mít velikou radost. Ale co sem psát? Rozhodla jsem se, že místa zde využiji k sepsání původně nepsaných pravidel tohoto blogu. Pravidla budu zajisté neustále rozšiřovat, doplňovat, novelizovat a měnit, protože již teď počítám s tím, že takoví piráti blogů jako Martin a Radovan budou stále přicházet s novinkami, kterými člověka dokáží rozzuřit. Takže ta pravidla:

1) Hlavní slovo mám vždy já, budu mazat jakékoliv komentáře a nikdo (ani diktátor “administrátor”) mi nebude přikazovat, co zde můžu dělat a co ne! Houby svoboda projevu!
2) Chyby v článcích (s výjímkou francouzských článků) mi nikdo nesmí opravovat. Občasné chyby a nespisovná čeština patří k mému blogu.
3) Stejně tak házím bobek na dodržování nějakých odstavců. Když ho chci, udělám ho. Ale těšte se na pořádně dlouhé odstavce. Přemýšlím i o tom, že bych celý tento blog zcucla do jednoho velkého odstavce, to by se mi líbilo. Takže pravidlo zní: Nebuzeruj moje vymazlené odstavečky!
4) Při prvním náznaku intelektuálství začnu viníka okamžitě ignorovat a pomlouvat a vytvořím mu woodoo panenku. Intelektuálství je na tomto blogu tabu (a celosvětově je to virus)!

To je zatím vše, ale bude mě postupně napadat víc věcí.

Sankce: Kdo poruší některé z pravidel, půjde na hanbu. A to teprve uvidíte, co je to hanba v mém podání. Žádné klečení v koutě na hráchu, žádné domácí vězení, žádné vyhoštění ze země, žádné elektrické křeslo, žádné postupné trhání údů… Čekalo by vás něco mnohem horšího, tak to raději nezkoušejte!

Světový mír přeje Eva Roudnická