Tak teď se pro změnu pokusím napsat citově nezabarvený článek. Už mi to psaní nejde tak lehce jako dřív, ale chci se do toho zase dostat. Motivuje mě Milan Kalousek, který mě jako jediný naštval tím, že píše líp než já v dobách své literární slávy.

Chtěla bych toho tolik napsat, ale kde začít?

• Tak třeba dnes jsem u pokladny v Penny Marketu potkala prošedivělého, velmi pěkně upraveného pána se zlatou Visa kartou, nákup potravin ho evidentně dostával trochu do beznaděje… Tak jsem si říkala, že to je typ člověka, kterému bych ráda pomohla…
• Pracuju teď full time v oddělení Sponsor relations & VIP Guest Service, parádní práce, parádní nadřízení… Tak moc mě to tam baví, že bych hned sekla se školou.
• Za měsíc a něco poletím s Air France přes Atlantik.
• Z minulého nesmyslného článku se dalo odvodit, že poslední dobou tak trochu běhám. Nejsem talent a to mě dost deptá, tak s tim bojuju. Na druhou stranu ta cyklistika má taky něco do sebe a mám teď nové Scott kraťasy a Specialized boty na kolo, na podzim plánuju nový stroj (Radon nebo Gary Fisher… nic za těmi názvy nehledejte!). Prostě se ve mně teď pere, který sport bude jednička. Obé má své pro i proti. Každopádně jsem stále holčička a takový mám i přístup ke sportu, to zdůrazňuju.
• Rodiče mi v pondělí nepopřáli ke Dni dětí, mám z toho depresi ze stáří.
• Pojďme volit a volme Svobodné! Je to tak správně, Martine? Jinak já se rozhoduji mezi nimi a Bobo.
• Dnes jsme s kolegyněmi z práce šly po Příkopech a tam měli velkou akci Komunisti, mimojiné rozdávali lízátka s třešničkami, chtěla jsem si vzít, ale holky mi to nedovolily. Nechápu, proč si nevzít od Komunistů lízátko nebo od Socialistů růži…

Tak to je prozatím vše. Začnu zase pořádně psát, abych to nemusela takhle trapně a stručně dohánět.

Přeju pěkný zbytek dne.

Bc. Eva