Kdo v dnešní době neumí anglicky, není IN. Takže se všichni předhánějí, jak ten jazyk perfektně ovládají, ale ono velký kulový (To neni sprostý, že ne? Co to vlastně znamená?). A tak já to přiznám, mám mezery, sem tam i pořádný díry. Přizná se ještě někdo? Je jasný, že nejdokonalejší BBC angličtinu má pan Dokonalý (kdo ví, o kom mluvím?).

Poslední zkouška, kterou jsem tento semestr absolvovala, byla angličtina. Dvojka z testu z gramatiky, jednička z mluvení… z toho vyplývá jen to, že mám prořízlou pusénku a melu a melu. Ale přitom blbě.

A tuhle v práci jsem si spletla brainstorming a briefing, a to jsem zrovna chtěla být vtipná a integrovat se do kolektivu. Trapas no. To jsou prostě slova, který se už do češtiny ani nepřikládaji a pak se v tom čert vyznej!

Ale angličtina je legranda - baví mě, protože vim, že někde hluboko uvnitř mě ty znalosti jsou a věřím, že mám z čeho tahat. U francouzštiny už je to větší odvaz, není zas až tak z čeho tahat, leč po dalších dvou semestrech vymývání mozku jsem opět lepší než Radovan (podotýkám, že tento školní rok byl na Erasmus pobytu ve Štrasburku, tak jaktože ta francouzština stále tak vázne?). No a na španělštinu (= zjednodušená fránina) hodlám zaútočit přímo teroristicky, po měsíci na Kubě mi můžete říkat Evita, la fea espaňola.

Ale na češtinu stejně žádná řeč nemá. Věty typu Pašák Terínka si ušmudlinkala prdýlku a má zaražený prdíčky mi do žádný cizí řeči nikdo nepřeloží.

Od neděle se chystám napsat článek o tom, jak je Rožér Federrer ten nejlepší tenista všech dob (a taky nevypadá úplně nejhůř!) a normálně jsem na to neměla čas. No tomu bych sama nikdy nevěřila, že nebudu mít chvilku volna. Ale je to docela fajn - nemám čas přemýšlet o blbostech, což jindy dělám a většinou to nemívá dobré následky.

Tak o Rolland Garos už psát asi nebudu, nebylo by to nejaktuálnější. Na druhou stranu asi všichni, co to tady čtou, jsou burani a tenis nesledujou. V horšim případě dají v neděli přednost formulím, to je skandální, všichni přece víme, že, co odešel Mika, už to za nic nestojí.

Jo a konečně jsem sehnala časopis Wild Cat (ne, neni to sprostej časopis!, je to sportovní časák pro holky), ale co jsem do něj nahlížela, tak zatim nic moc. Čekala jsem velký test sportovních podprsenek pro kozatější, rady pro tlusté sportovkyně, nebo rady, jak nahradit chybějící sportovní talent. A nic. Blbej drahej časopis.

Jinak u mě v běhání žádný pokrok. Kvůli práci nemám čas. Včera jsem chytla málem infarkt, a to jsem neběžela zrovna rekordně. V sobotu byl teda parádní trénink v Sokolově na staďáku… škoda jen, že teď už tam může chodit trénovat kdekdo. A o víkendu je v plánu velký závodění - v sobotu běhání v Jáchymově nebo Březovskej bajk (Jáchymov nebo Březová, Jáchymov nebo Březová, Jáchymov nebo Březová…??), v neděli pak proběhnutí po Stříbře.

Tak, jdu si dát kafe a zase zpátky do práce (zní to dospělácky, že?).

Praští kluk holku do ramena a diví se, že jí to bolí, se slovy: “Já myslel, že tam máš špeky jako všude, tak tě to nebude bolet.”

No a pak nemám být zakomplexovaná feministka.

Nesnášim právníky! Včera mi jeden z nich zničil můj studentský život! Poslední letošní velká zkouška (možná úplně, páťák je prý symbolickej) - Insolvenční právo. A ten… říkejme mu třeba pan Žůrák, mi dá trojku, chápete to?! Mně! Zamindrákovanej frajer si na nás potřeboval zvýšit sebevědomí! Ale proč za jeho neschopnost v zaměstnání musim platit já ztrátou červenýho diplomu?! Plánuju lehce udeřit na vedoucího naší katedry a využít výhod sokromé vysoké školy (Eva zamlada koukala na Beverly Hills a přesně ví, jak se mstít).

Magistr Žůrák (nojo, hraje si na soudce a nemá ani doktorát) mi benevolentně nabídl, že jestli nechci trojku, mám zajít k němu na soud a “zvládneme to na lepší známku”. Sebrala jsem hrdost ze země, probodla blbečka pohledem a hodila červenej diplom z okna.

A stejně je lepší chodit do práce než do školy!

Tak teď budu nesnášet právníky. Teda kromě Svobody. A kromě svý skorošvagrový. A pár výjimek se najde no…

Tak teď se pro změnu pokusím napsat citově nezabarvený článek. Už mi to psaní nejde tak lehce jako dřív, ale chci se do toho zase dostat. Motivuje mě Milan Kalousek, který mě jako jediný naštval tím, že píše líp než já v dobách své literární slávy.

Chtěla bych toho tolik napsat, ale kde začít?

• Tak třeba dnes jsem u pokladny v Penny Marketu potkala prošedivělého, velmi pěkně upraveného pána se zlatou Visa kartou, nákup potravin ho evidentně dostával trochu do beznaděje… Tak jsem si říkala, že to je typ člověka, kterému bych ráda pomohla…
• Pracuju teď full time v oddělení Sponsor relations & VIP Guest Service, parádní práce, parádní nadřízení… Tak moc mě to tam baví, že bych hned sekla se školou.
• Za měsíc a něco poletím s Air France přes Atlantik.
• Z minulého nesmyslného článku se dalo odvodit, že poslední dobou tak trochu běhám. Nejsem talent a to mě dost deptá, tak s tim bojuju. Na druhou stranu ta cyklistika má taky něco do sebe a mám teď nové Scott kraťasy a Specialized boty na kolo, na podzim plánuju nový stroj (Radon nebo Gary Fisher… nic za těmi názvy nehledejte!). Prostě se ve mně teď pere, který sport bude jednička. Obé má své pro i proti. Každopádně jsem stále holčička a takový mám i přístup ke sportu, to zdůrazňuju.
• Rodiče mi v pondělí nepopřáli ke Dni dětí, mám z toho depresi ze stáří.
• Pojďme volit a volme Svobodné! Je to tak správně, Martine? Jinak já se rozhoduji mezi nimi a Bobo.
• Dnes jsme s kolegyněmi z práce šly po Příkopech a tam měli velkou akci Komunisti, mimojiné rozdávali lízátka s třešničkami, chtěla jsem si vzít, ale holky mi to nedovolily. Nechápu, proč si nevzít od Komunistů lízátko nebo od Socialistů růži…

Tak to je prozatím vše. Začnu zase pořádně psát, abych to nemusela takhle trapně a stručně dohánět.

Přeju pěkný zbytek dne.

Bc. Eva