Radkův zápisník

V Sociálu teď máme bezva fotografy, Martin Janas třeba fotil generálního tajemníka OECD Gurríu, který přednášel na IES a snad jedině Sociál o tom přinese zprávu! Nikde jinde jsem to neviděl. Terka Barteková taky fotí výborně, takže… co chci říct, no že mám benchmark. Tak jsem vybral jenom dvacet fotek. Minda se mnou psala akalářku, ležela na mikině na topení. Kostel v Kostelní Bříze kvete. Hospoda a škola taky. Řeknu vám, to bude vesnice! Jen jestli je to k dobu obyvatelům… (když bude vše opravené a hezké, budou tam jezdit koukat lidi a budou mě rušit.) Kravky se mají dobře, okolo napáječky mají dlažbu a líbí se to i novému medvíděti. Ejmy je fanatik na aporty. Své by o tom mohla vyprávět Evička, že ano? A ten PC screen s přemýšlejícími Vistami, to je přesně před tím, než mi zmizela jedna kapitola bakalářky. Screen of death. A ten panelák v Kostelní Bříze? děs a hrůza. (more…)

Čaute, od čtvrtka do neděle jsem seděl u počítače a psal jsem bakalářku. Už má 47 stránek textu s několika obrázky a tabulkami. Měla by více, kdyby se mi nestalo to, co je trnem v míše každmu, kdo něco píše na počítači, totiž že se mi něco ztratilo. Jak to proběhlo? Píšu v LaTeXu, baka jsem kompiloval (to zní jako sbírání pylu, ale jde o to, že to, co píšete, proženete programem, který z toho udělá ten pěkný dokument), našlo to chybu, kterou jsme později ne a nemohl odhalit (při nalezení velké chyby se kompilace zastaví). Tak jsem na to šel metodou umaž kus dokumentu, když to funguje, hledej v té smazané části, jinak mazej jiný úsek. Takže jsem si zkopíroval text, zmáčkl delete a editor zatuhl. Latex Editor. Zkusil jsem vložit obsah schránky někam jinam… ale bylo tam jen pouhý symbol procenta. Zajímavé. Zajímavé bylo také to, že jsem neměl ani starou verzi bakalářky, protože při kompilaci se přepisuje to staré PDF a když se kompilace zastaví, žádné PDF není, to staré je smazané. A ten osubor, který jsem po smazání jeho části uložil, uložený nebyl… a mně tak chyběla celá čvrtá kapitola, kapitola empirická, kde jsem konečně prováděl ta ekonometrická kouzla zvaná regrese. Tak jsem to dnes odpoledne dopisoval. Řeknu vám, není nic horšího :). Spisovatel by se bál, že už nebude tak vtipný, já se bál, že jsem zapomněl na to, co mělo zaujmout Nobel Commitee.

O čem píšu? Moje práce využívá metodu, za kterou Robert Engle dostal v roce 2003 lety Nobelovu cenu. Ano, je to to, čemu člověk ve večerních zprávách nikdy nerozumí (… autoregresivní podmíněná heteroskedasticita) a proč děkan FSV Víšek říká, že ekonomie se už více než politologii a sociologii podobá medicíně (čtěte Sociál a budete valit oči). A já se pomocí ekonometrické metody, kterou vynalezl, ukázat, zda-li mají výroky členů BR ČNB systematický vliv na směnný kurz mezi Kč a Euro. Například na níže uvedeném obrázku je vpravo nahoře “returns series” aneb výnos na tento asset aneb aktivum (je to série procentuálních přírůstků oproti včerejšímu kurzu; ve finanční akademické sféře se ale používá logaritmický výnos). Vidíme, že divoké to s výnosy bylo na začátku a na konci této 500 kusové časové řady. Tomu se říká volatilita. Divokost. A GARCH [gárč], brácha Engleho ARCHe, umí “modelovat volatilitu” (volatilita je variance nebo směrodatná odchylka; GARCH model se skládá z rovnice pro mean (průměr) a pro onu varianci neboli volatilitu). Jen tak z voleje ji namodeluje tak, jako je to vlevo dole. Křivka je vysoká na začátku a na konci - to ta divokost, co jde vidět na returns series. Ale jeot takto namodelováno dost dobře? Nejde to lépe? Ano, jde. Zkuste GARCHi předložit další informace o tm, co kdy kde a jak mohlo mít vliv na to, jak moc se kurz kýval. Třeba to, co kde kdo z BR řekl. Nebo že byl vydán odhad čtvrtletního GDP (tzv. macro news). Když mu dáte informace o zápisech z jednání BR a o komentářích jejích členů, vyleze to první vlevo nahoře, když jen zápisy z jendání BR, tak to uprostřed nahoře. Když mu dáte jen info o to, že jednala BR a že byly vydány ty a ty statistické údaje, vyleze to vpravo dole.

Myslím, že ten s minutes je nějekej divnej :), vypadá periodicky. Zbývají ty tři, který se vám líbí nejvíc? Který popisuje volatilitu toho vpravo nahoře nejlépe? (Poraďte!)

A jinak… nesportuju, tloustnu, ničím si oči. Evička zlobí. Hustey je hustej. Máša určitě vyrábí nějaký kouzelný elektrotechnický strojek a vyhraje Nobelovu cenu. No a Sociál rulez. Na Bikerech je mrtvo, nikdo nic nepíše, proč já to pro ty lidi dělám?! Viki se taky vypařil a ani nepozdravil. A jinak dobrý… mějte se.

Evička to dnes musela rozchodit, tak jsme šli do lesa s hyenami. Mám fotky. A tady si vyzkouším, jak pěkně funguje Gallery2 a plugin WPG2. Foťák jako Milan a všichni progresivní jedinci nemám, takže omluvte sníženou kvalitu obrazu. Ale aspoň tři hezké fotky tam jsou, s mechem a dřevem. (more…)

Internet se mi líbí proto, že je jako dokonalá konkurence. Vyhraje ten, co má nejnižší cenu, a ne ten, kdo je vám nejblíž. A tak podobně, jako jsem si našel pedály Shimano PD-M540 a koupil je u nejlevnější firmy (protože i nejlevnější firma vám je pošle a případně musí vrátit peníze, = homogenní produkt), ačkoliv jsem neměl, protože Kupkolo jsou drzí lháři, tak se lsuší a patří, abych vystoupil směrem ke stupni “dokonalá”, co se stupně informovanosti týče v oboru pokládání dlažeb.

Kameník Milan Paňko

Tohoto živnostníka bychom jako rodina nikomu doporučit nemohli. Objednali jsme si jeho služby na položení dlažby z rigoláků na jistá exponovaná místa na poli, kde žijí naše krávy, ale znovu už bychom ho k nám nepustili. Problém byl podle mého názoru hlavně v tom, že jsme s ním nesepsali smlouvu o dílo (asi aby ušetřil na daních a protože my jsme ještě nezažili, proč že se to vyplatí takovou smlouvu podepsat. Mamka je však toho názoru, že by to špatně dopadlo i tak, protože jistý lidi prostě nic nezastaví.

No a o co šlo… přes víkend udělali 38 metrů dlažby, 80 % celé požadované plochy, ale dál nemohli dělat, protože nebyl materiál, protože přes týden pršelo, a nešlo to tedy navést. Takže měli přijet později a dlažbu dokončit. Řekli však, že chtějí peníze za oněch 38 metrů hned. Obvykle se ale řemeslníkům neplatí po částech–peníze jsme doma neměli. Nastala tedy situace, kdy žádná strana sporut nemá právo na své straně.

Dlaždiči začali být nepříjemní. Nejdříve od našeho domu odjeli autem, ale pak se šéf pan Paňko vrátil, že kluci jsou z toho nešťastný a chtějí všechny peníze. Poté, co naštvaně odjel a poté, co mamku svou hrubostí lehce poděsil, to nebylo nic úsměvného. Blbé bylo i to, že jsme neměli jansé dáno, co ti dělníci měli udělat. Já jsem jim totiž všechen materiál navozil až pod nos a oni (jen) položili dlažbu + naložili kameny do radlice traktoru. Metr jejich práce stál 800 Kč. Když jsem viděl, jak to udělali, hned mě napadlo, že s Mášou či s Čihim (to už je totiž taky makáč) bychom to položili také.

No a když je tedy nejasno v tom, co se mělo platit, a když není komplet práce hotová, tak se neplatí celá částka a už vůbec nemá být pan živnostník hrubý. Proto jim mamka řekla, ať už se ani neukazují a že si to raději uděláme sami. Vláďo, Mášíku…?

Takže taková naše zkušenost. Pokud máte tip na někoho, kdo umí dělat dlažbu z velkých těžkých kamenů, budu rád :).

Moje malá sestra je tak dobrá, že už ji vzali na medicínu do Prahy. Ještě jí ale zbývá vykonat zkoušku dospělosti. Tkaničky si už zavázat umí, takže jde skutečně jen o maturitu. Biologie, chémie s Vítem, to není žádná legrace. Ale že by to bylo tak hrozné, že bych se musel učit měsíce v kuse dennodenně non-stop? Zřejmě ano. A tak Alice jen sedí u počítače a sedí a sedí. Takže nepracuje. Zbytek rodiny třeba něco dělá na poli (mamka tuhle např. sbírala kameny, ale Alici nechtěla rušit, ono totiž jde o čas, maturita se blíží, už od října). Až si tedy budete někdo s Alicí povídat na ICQ, zeptejte se jí, jestli jí nerušíte, protože se musí přece učit.

V rubrice Krátce v Sociálu vyjde příští týden krátké oznámení o velké věci. Zde vybírám útržky z maily, z něhož sestavuji krátkou redakční zprávu.

Studentky a studenti, rádi bychom Vás pozvali ke spolupráci na přípravě akcí ke dvacátému výročí 17. listopadu (2009). Chtěli bychom uspořádat cosi jako „festival demokracie“ – tedy různé tematické výstavy, výtvarné instalace na ulicích, happeningy, konference, filmové projekce s debatami apod. Zkrátka velký, rozmanitý humbuk, který by měl vést k zamyšlení a snad i k veřejné diskuzi o polistopadové době a o stavu naší demokracie a politiky.

Součástí rozsáhlého programu bude věc nazvaná Ať máme za rok co slavit!. Bude zahájena zřejmě už letos.

Roční ultimátum pro politiky, aby vytvořili lepší zákony, podstatně nastavující úroveň demokracie: zákon o dosazování mediálních rad, zákon o imunitě ústavních činitelů, zákon o střetu zájmů… Ultimátum bychom ve sněmovně předali k 17. listopadu 2008. Během roku bychom pravidelně dohlíželi na plnění ultimáta a pořádali happeningy.

Myslím, že tento odstavec je rozbuškou, která rozlítí všechny jen trochu modré. Panu Klausovi to číst raději nedávejte, bo dstane infarkt ;).

Díky rychlému připojení si mohu na web nahrávat stovky MB videa. Zatím u mě vyhrávalo Youtube, ale poté, co se mi opakovaně u nově nahraných .mov videí ukázalo po “processing file…”, že “processing failed”, tak jsem vyzkoušel Yahoo Video, kde už mě předtím lákala vyšší kvalita obrazu (srovnej youtube a yahoo s videem ze stejného foťáku a se stejným nastavením). Bohužel je Yahoo horší v uspořádání stránky. Teď mám svá videa bohužel na dvou různých webech.

To je ta, co se ani po mnoha letech v Čechách odmítá naučit česky a mluvit tak. Některým to ale prominu, těm, co jsou roztomilé a milé. Jiné ale mají smůlu, jelikož jejich hlas ve mně vyvolává obavu z feminismu či agresivní potřeby dávat mi něco najevo, a tak radši utíkám pryč :).

Rychle a stručně. Předposledních deset dnů jsem strávil na cyklistickém soustředění v Poreči v Chorvatsku. Jezdili jsme tam pro laiky nepředstavitelné dávky, pro cyklisty standardní dávky, tj. 140-180 km. Co jsme tam dělali kromě té cyklistiky? Jedli a spali. Ještě před odjezdem se mi a mé mamce podařil husarský kousek. Pravou přední pneumatikou jsme společným dílem přejeli můj notebook tak, že mu přestal fungovat jen displej a CD-ROMka. Teď na něj mám napíchlej domácí monitor. Mamka mi nabídla finanční výpomoc (nezapírám, že pro finanční krytí ve výši přes 90 % je to spíše podvodná přezdívka) a já si vybral jako kandidáty notebooky Acer a Toshiba.

Nyní o víkendu jsem s Evou dali MTB závod XC Bahno. Tak jako Evička i já chci poděkovat Péťovi M., že nás přijel podpořit (no spíš Evu, ale já to beru i na sebe :). Kdybyste viděli, jak málo byl oblečen… A druhý den nás čekala mixovaná štafeta (dva kluci a holka, každý kilometr a půl běhu) a pak ještě akce zvaná Pivní maraton. Oboje pořádal bezvadný Atletický klub Sokolov. Zatímco ve štafetě jsem propadl, v pivním maratonu jsem vyhrál. A řeknu vám, už dlouho (roky) mě žádné vítězství tak nepotěšilo. Možná žě už jsem vlastně dost dlouho nic nevyhrál. Já totiž pořád, pardon, žeru a piju (zde myslím nealko), a v neděli se ukázalo, že to k něčemu je! Mám roztáhlý žaludek a stravovací trubky a nedělá mi problém uběhnout kilometr, sednout, vypít 4 desítky a poté hned běžet 1195 metrů za 11 a půl minuty (pivo průměrně za 30 sekund). Přiznám se, že mi při druhém běhu pomohlo ublinknutí si do připraveného kbelíku (kdo má odvahu, zde je přímý okdaz na foto dotyčného kbelíku). Fotky z pivního maratonu a ze štafety.

Foto: AK Sokolov

Poděkování:

• Lenka Vyšinová (ta vlevo), která nás zachránila při štafetě,
• AK Sokolov za to, co pořádá a jak to pořádá
• Honza Sokol za úmornou práci u počítače
• Máša za podporu na Bahně (ten vpravo - nepřehlédnutelný :)
• Evička (tu si najděte sami)

Martin za pomoc s kartou (pivní skaut)

Velikonoce byly letos na 20 cm sněhu a opět se mi potvrdilo, že je to, alespoň u nás na vsi, krásný svátek. A to jsem tentokrát ani holky nebil, což je jediná kaňka na dnešním pěkném dni.

V Rumunsku jsme viděli autobusy společnosti Atlassib, které měly připojený vozík, ve kterém vozily poštu a balíky. Prostě kurýrní služba. Pročpak to tam mají a my ne? Žluťáskům by to docela slušelo.

Až v Lidovkách jsem si přečetl, že Ministerstvo školství má hotový návrh na školné pro vysokoškoláky; ale až na iDnes jsem zjistil, jestli je to za rok nebo za semestr; ale Lidovky měly pro změnu vyjádření Jiřího Havla. Zarazilo mě, že těch 30 tisíc je uváděno jako průměrný měsíční plat zaměstnance s vysokoškolským vzděláním. Neznám ta čísla, ale možná by bylo férovější neuvádět průměr, ale medián, protože jak známo u platů, průměr je veličina, co zlobí. Chtěl jsem ale hlavně říci toto. Od těch dob, co nám se sestrou doma nehážou peníze lopatou, tuším, kolik je ta tisícovka ve skutečnosti. No a vysolit 15 tisíc za semestr na FSV, to bych se tedy zdráhal.

A zde tedy vidíme, k čemu je to třeba dobré. Lid začne za své peníze žádat kvalitu. Socialistický systém českých univerzit by konečně dostal otěže a krev do žil. Třeba v Sociálu bychom mohli zavést rubriku Stížnosti spotřebitele a žalovat tam na kantory, kteří odvádějí mizerné výkony. V současné době je naše stěžování si spíše vodnaté - vedení fakulty předstírá, že nás poslouchá, a my děláme, že nám to stačí :). Ne, tak hrozné to není.

Ono 15 tisíc je vlastně téměř nic za semestr vzdělávání. Nic není zadarmo. I když si na to pořád nemohu zvyknout. Jenže se obávám, že se nijak nesníží daně. A proto cítím bouři v mých žilách, a tedy chuť chtít za své peníze více, a ne jen odevzdat více a nedostat nic zpět.

A co vy, budete platit rádi?

Evička do mě pořád hustí, že bych měl jít někam do práce, jako mnoho mých kamarádů a jako ona sama. Jenže mně se nechce. A ano, když se podívám okolo sebe po kolejním pokoji, nepořádek tu je, jako kdybych byl čunkopálený. Já si totiž myslím, že to, co by mi práce dala (peníze opomíjím, to je příliš světská záležitost), mi z jisté části dává i “práce”" pro Sociál. Víte, UK media se rozrůstá, a rostou ho lidé jako jsem já nebo vy:

A tady sháníme pro změnu lidi pro UKáčko:

A k věci. Od některých slyším, že je práce baví, od některých ale že je nudí a že je to nuda. To se ale v Sociálu či v UK media stát nemůže. Tam totiž jste těmi manažery vy sami, staráte se o svůj produkt. A není to žádná simulace! Je třeba co nejvíce vydělávat, protože v současné době, mimochodem, má UK media díry v rozpočtu, které je třeba zacelit. A podle toho (mimojiné) se dělá časopis. Třeba titulky… musí zaujmout. A z toho třeba oznáte, jak fungují média: že obsah se řídí dle toho, kolik co prodá výtisků, že nejníž je ten, o kom se píše, pak redaktor a nakonec šéfredaktor a nade všemi vládne editor. Takže je to zábava. A pak je tu background - například prodej výtisků. OK, shrňme to - UK media nabízí prostor pro realizaci schopných lidí, a to vše bez dotačního polštáře, takže se jede naostro ve stotisícových částkách.